Poslední přednáškový večer z cyklu Kra/jiná představil principy transformace zeleně ve městech. Jak zajistit, aby byl proces klimaticky funkční, udržitelný, realizovatelný a zároveň podporující biodiverzitu a akceptovaný veřejností?
O tomto tématu mluví krajinářský architekt Ton Muller, který již 25 let vede krajinářské oddělení v Amsterdamu. Ve své praxi experimentuje s různými přístupy k vytváření kvalitního zeleného městského prostředí. Jeho činnost zahrnuje vše od strategického plánování po návrh městské výsadby. Ton Muller představuje nové projekty v Amsterdamu, jako jsou dešťové zahrady, městské parky, plány zelené infrastruktury, obytné projekty a přestavba ulic. Tyto projekty dokládají důležitou roli rostlin pro města budoucnosti, zohledňující jejich přirozené prostředí a podstatu stromů a dřevin.
V přednášce nazvané Napříč Hranicemi promluvil krajinářský architekt Štěpán Špoula o zkušenosti s městskými projekty i strategiemi zaměřenými na řeku, jejíž roli ve městě se dostává v posledních letech pozornosti. Projekty ukazují, že pochopit jejich situaci i řešení je možné jedině při neustálém „pohybu na hranici“ oborů, sektorů, správních hranic, hledisek, měřítek a způsobů myšlen. Hlavním vodítkem v neznámém prostoru je pak sama krajina, pozorné naslouchání přírodním procesům i žité zkušenosti a paměti lidí s konkrétními místy.
Ton Muller je krajinářský architekt, který dohlíží na výsadbu zeleně v širokém spektru složitých městských projektů a také působí jako učitel. Jeho práce vychází z nizozemské tradice květinového designu a výsadby ve veřejném prostoru, přičemž se nebojí inovativních přístupů založených na habitatech. Pracuje s městskou krajinou orientovanou na přírodu a čerpá z více než 25letých zkušeností, které propojují urbanisty, ekology a architekty. Jeho projekty se zaměřují na témata jako biodiverzita, městské klima, hospodaření s vodou, zdraví a budování komunity, kde design, realizace a údržba hrají klíčovou roli.
Krajinářský architekt Štěpán Špoula je jedním z autorů oceněných realizací, jako jsou Nábřeží Maxipsa Fíka v Kadani (2012) a Loeschnerovo náměstí v Kadani (2015), a má za sebou řadu krajinářských a urbanistických projektů a studií. V letech 2013–2021 působil na pražském IPR, kde se podílel na koncepcích a studiích veřejného prostoru a krajiny. Stál za prvními architektonickými soutěžemi v ČR, které byly připraveny jako interaktivní soutěžní workshop či soutěžní dialog. Dlouhodobě se zabývá tématy rozvoje příměstské krajiny a zelené infrastruktury a je jedním z autorů knihy Města na ruby (2020), která se věnuje vágnímu terénu měst.
