Pavel Sterec své umění většinou dlouhodobě promýšlí. Rozličnými způsoby spojuje performanci, objekt, instalaci, fotografii i další média. Jeho zájem krouží okolo problematiky výzkumu, vědy, muzeí a archívů, sociálních struktur nebo závislostí na hmotných nebo symbolických kapitálech. Pavel Sterec se dnes řadí k vlně umělců, kteří se vyjadřují skrze sociální prostředí a jeho významotvorný a metaforický potenciál. Jak sám prohlašuje v textu své diplomové práce: „experimentuji v malém se sociálním inženýrstvím jako uměleckým postupem“.
Ve třináctidílném cyklu audio-rozhovorů, které vznikaly během podzimu 2013, hovoří Johana Švarcová s výtvarnými umělci, kteří ve své tvorbě různým způsobem využívají “nevizuální prvek” – zvuk. Pro některé z oslovených umělců je právě práce se zvukem, sound art, vývoj nástrojů (hardware i software), radio art nebo zvuková instalace hlavní oblastí zájmu. Jiní naopak nakládají se zvukem nebo zvukovou stopou (například u videa) funkčně a po svém.
