Prostory péče - institucionální experiment v Čechách

Komu všemu by galerie měly být přístupné a nejsou? Jsou tu pro rodiče s malými dětmi a jiné pečující osoby? Jsou tu pro děti, nemocné či jinak handicapované? Chovají se galerie k umělcům a umělkyním, jejichž práci prezentují, férově? Proč jsou produkční výstav, na rozdíl od kurátorů a umělců, neviditelné? Mohou se lidé pracující ve sféře současného umění vyhnout (sebe-)vykořisťování, (sebe-)prekarizaci? Co zmůžou v daném ekonomickém a společenském rámci? Nakolik se mohou vzepřít kritériím grantových žádostí či nutnosti neustále něco produkovat za podmínek notorického podfinancování? Je vhodné zavádět do programů galerií a jejich vedení kvóty, pokud jsou v nich ženy a jiné minority žijící na našem území nedostatečně zastoupeny?

Podobným otázkám se v poslední době věnuje několik pražských uměleckých institucí (sdružené v iniciativě Feministická umělecká instituce), které věří, že svým způsobem fungování mohou něco změnit. V popředí jejich činnosti je téma péče – ať už se jedná o péči o umělce, o umění, o diváky nebo vnímání návštěvníků, umělců či svých zaměstnanců v první řadě jako pečovatelů nebo těch, kteří bez péče druhých nemohou běžně fungovat. Nakonec problém péče je klíčovou společenskou otázkou – my všichni péči potřebujeme, ale ve společnosti není příliš vysoce hodnocena. Jak by vypadala umělecké instituce, jejíž program není v rozporu s jejich fungováním a v níž otázky péče jsou stejně důležité jako zrealizovaný program? O jaké experimenty se jedná konkrétně a je možné je zavádět i ve větších institucích? A hlavně, mohou být umělecké instituce předvojem ostatních společenských institucí? A jak s tím vším souvisí feminismus?

Svými příspěvky se zúčastní Anna Remešová (etc.galerie) a Mary Sarycheva (Garage, Moskva), Zuzana Jakalová (display), Tereza Stejskalová (tranzit.cz), Barbora Ciprová a Veronika Čechová (Společnost Jindřicha Chalupeckého). Marek Pokorný (Plato-Ostrava), Terezie Petišková (Dům umění města Brna) a Silvie Šeborová (Moravská galerie) přijdou diskutovat o tom, nakolik je možné diskutované strategie uplatnit ve větších institucích.

Moderuje Anežka Bartlová.

související s
Prostory péče - institucionální experiment v Čechách

Status umělce

Je umění hobby anebo je to vlastně práce, která má svá specifika? Jak máme v chronicky podfinancované kulturní sféře vlastně tvořit, kurátorovat a psát, když náklady na běžný život stále stoupají?
0:08:14

Y: NORMAL BODIES

Komponovaná událost propojuje různé manifestace tělesnosti s koncepty, které tělesnou totalitu a normalitu narušují. Událost, která na těle staví i tělo využívá. Událost, ve které se těla umělkyň*umělců setkávají s těly publika. Událost, ve které je možné se pohybovat, volit si směr a úhel pohledu, dotknout se (sebe)? Fyzická blízkost už dlouho nebyla bezpečná. Je přece úplně normální mít tělo! Ať je jakékoliv!
0:09:41
01:04:16

Your Life is Waiting

O povaze šílenství se debatuje už od starověku. Duševní nemoc je však vynálezem moderní doby spojené s institucionalizací psychiatrie. Podle Michela Foucaulta to byla potřeba buržoazie 18. století odklidit neposlušné jedince z veřejné sféry, která vedla k zavedení zvláštních ústavů pro tzv. duševně choré. V rámci těchto „cel pro nežádoucí“ se pak psychiatrie vyvinula ve vědeckou disciplínu.
0:07:57

Zákon zachování násilí

Strukturální násilí finančních trhů, vykonávané ve formě propouštění, ztrátě jistot či nevýhodných půjček, se dříve či později projeví v podobě sebevražd, zločinnosti, zneužívání návykových látek a řadě dalších každodenních násilných aktů. A tak je namístě se ptát: Je možné takový zákon porušit? A kdo si to může dovolit?
01:04:16