Prostory péče - institucionální experiment v Čechách

Komu všemu by galerie měly být přístupné a nejsou? Jsou tu pro rodiče s malými dětmi a jiné pečující osoby? Jsou tu pro děti, nemocné či jinak handicapované? Chovají se galerie k umělcům a umělkyním, jejichž práci prezentují, férově? Proč jsou produkční výstav, na rozdíl od kurátorů a umělců, neviditelné? Mohou se lidé pracující ve sféře současného umění vyhnout (sebe-)vykořisťování, (sebe-)prekarizaci? Co zmůžou v daném ekonomickém a společenském rámci? Nakolik se mohou vzepřít kritériím grantových žádostí či nutnosti neustále něco produkovat za podmínek notorického podfinancování? Je vhodné zavádět do programů galerií a jejich vedení kvóty, pokud jsou v nich ženy a jiné minority žijící na našem území nedostatečně zastoupeny?

Podobným otázkám se v poslední době věnuje několik pražských uměleckých institucí (sdružené v iniciativě Feministická umělecká instituce), které věří, že svým způsobem fungování mohou něco změnit. V popředí jejich činnosti je téma péče – ať už se jedná o péči o umělce, o umění, o diváky nebo vnímání návštěvníků, umělců či svých zaměstnanců v první řadě jako pečovatelů nebo těch, kteří bez péče druhých nemohou běžně fungovat. Nakonec problém péče je klíčovou společenskou otázkou – my všichni péči potřebujeme, ale ve společnosti není příliš vysoce hodnocena. Jak by vypadala umělecké instituce, jejíž program není v rozporu s jejich fungováním a v níž otázky péče jsou stejně důležité jako zrealizovaný program? O jaké experimenty se jedná konkrétně a je možné je zavádět i ve větších institucích? A hlavně, mohou být umělecké instituce předvojem ostatních společenských institucí? A jak s tím vším souvisí feminismus?

Svými příspěvky se zúčastní Anna Remešová (etc.galerie) a Mary Sarycheva (Garage, Moskva), Zuzana Jakalová (display), Tereza Stejskalová (tranzit.cz), Barbora Ciprová a Veronika Čechová (Společnost Jindřicha Chalupeckého). Marek Pokorný (Plato-Ostrava), Terezie Petišková (Dům umění města Brna) a Silvie Šeborová (Moravská galerie) přijdou diskutovat o tom, nakolik je možné diskutované strategie uplatnit ve větších institucích.

Moderuje Anežka Bartlová.

související s
Prostory péče - institucionální experiment v Čechách

Jak (ne)stavět v CHKO

Klademe si otázku, co a jak stavět v CHKO? Jaké jsou možnosti pro přirozenou regulaci cestovního ruchu a zda je nastavení současné legislativy pro budoucí vývoj dostatečné, případně jaké změny by mohly přispět ke kvalitnímu uvažování nad architekturou a urbanizací na tomto území.
0:22:23

Architektura výstav - Dominik Lang: Mokré stavební procesy

Dominik Lang se architekturou výstav zabývá dlouhodobě. Na rozdíl od dalších umělců a umělkyň se však jeho přístup liší v míře akcentování tvůrčí složky této profese. Výsledek totiž často osciluje mezi výstavní architekturou a autonomní instalací. Sám přiznává, že tuto hranici vědomě narušuje. I z toho důvodu spíše preferuje označení „autor výtvarného řešení výstavy“ nebo „autor prostorového řešení“. 

Ad finitum

Rozestavěný úsek D11 přes Trutnovsko a Žacléřský výběžek, který navleče kousek východočeského pohraničí, zapomenutou závorku mezi KRNAPem a CHKO Broumovsko, do iluzorního růžence spojujícího Paříž a Moskvu, není o nic kontroverznější než další z osmi nyní rozestavěných dálničních tahů v Česku. Předkládané rekviem za krajinu budiž čteno ad exemplum.
0:07:59

ArtMill

Centrum pro regenerativní umění se nachází v historickém Červeném mlýně a funguje jako alternativní kulturní prostor a domov aktivní komunity umělců, aktivistů, zemědělců, a kreativců, kteří spravují místní ekosystém. Buduje kulturní diskurz prostřednictvím kreativity, výzkumu, širší veřejnosti, zážitkového učení a vzdělávání.
01:28:30

Hranice architektury: Dostupné bydlení

Kvůli nedostatku obecních bytů, neexistenci případných sociálních bytů, nárůstu krátkodobých pronájmů či spekulací a mnoha dalším vlivům se bydlení stává nedostupným pro širokou skupinu obyvatel. Jaké jsou jiné formy bydlení než vlastnické a nájemní? A čím do tohoto procesu může přispět architekt?