Prostory péče - institucionální experiment v Čechách

Komu všemu by galerie měly být přístupné a nejsou? Jsou tu pro rodiče s malými dětmi a jiné pečující osoby? Jsou tu pro děti, nemocné či jinak handicapované? Chovají se galerie k umělcům a umělkyním, jejichž práci prezentují, férově? Proč jsou produkční výstav, na rozdíl od kurátorů a umělců, neviditelné? Mohou se lidé pracující ve sféře současného umění vyhnout (sebe-)vykořisťování, (sebe-)prekarizaci? Co zmůžou v daném ekonomickém a společenském rámci? Nakolik se mohou vzepřít kritériím grantových žádostí či nutnosti neustále něco produkovat za podmínek notorického podfinancování? Je vhodné zavádět do programů galerií a jejich vedení kvóty, pokud jsou v nich ženy a jiné minority žijící na našem území nedostatečně zastoupeny?

Podobným otázkám se v poslední době věnuje několik pražských uměleckých institucí (sdružené v iniciativě Feministická umělecká instituce), které věří, že svým způsobem fungování mohou něco změnit. V popředí jejich činnosti je téma péče – ať už se jedná o péči o umělce, o umění, o diváky nebo vnímání návštěvníků, umělců či svých zaměstnanců v první řadě jako pečovatelů nebo těch, kteří bez péče druhých nemohou běžně fungovat. Nakonec problém péče je klíčovou společenskou otázkou – my všichni péči potřebujeme, ale ve společnosti není příliš vysoce hodnocena. Jak by vypadala umělecké instituce, jejíž program není v rozporu s jejich fungováním a v níž otázky péče jsou stejně důležité jako zrealizovaný program? O jaké experimenty se jedná konkrétně a je možné je zavádět i ve větších institucích? A hlavně, mohou být umělecké instituce předvojem ostatních společenských institucí? A jak s tím vším souvisí feminismus?

Svými příspěvky se zúčastní Anna Remešová (etc.galerie) a Mary Sarycheva (Garage, Moskva), Zuzana Jakalová (display), Tereza Stejskalová (tranzit.cz), Barbora Ciprová a Veronika Čechová (Společnost Jindřicha Chalupeckého). Marek Pokorný (Plato-Ostrava), Terezie Petišková (Dům umění města Brna) a Silvie Šeborová (Moravská galerie) přijdou diskutovat o tom, nakolik je možné diskutované strategie uplatnit ve větších institucích.

Moderuje Anežka Bartlová.

související s
Prostory péče - institucionální experiment v Čechách

Storytime

Co sdílíme, co je soukromé a jaké jsou možnosti sebeprezentace v současné kultuře, založené na obrazovce? Magdalena přijímá konvence YouTube vlogu a její deníkové záznamy z doby dospívání se zde vynořují syrové a zdánlivě neupravené. Jsou skryty ve sbírce starých a dávno nepoužívaných mobilů - v písničkách, gifech, rozpixelovaných obrázcích a videích. Jsou vetkané do nedokončených příběhů, anekdot, hlášek a odrážejí se ve tvářích z dětství, kde zkušenosti s duševní nemocí rychle střídají popové hity.

Ad finitum

Rozestavěný úsek D11 přes Trutnovsko a Žacléřský výběžek, který navleče kousek východočeského pohraničí, zapomenutou závorku mezi KRNAPem a CHKO Broumovsko, do iluzorního růžence spojujícího Paříž a Moskvu, není o nic kontroverznější než další z osmi nyní rozestavěných dálničních tahů v Česku. Předkládané rekviem za krajinu budiž čteno ad exemplum.

Tereza Stejskalová

Tereza Stejskalová se řadí mezi nejvýraznější feministické a kritické hlasy na české umělecké scéně. V současné době působí jako kurátorka v iniciativě tranzit.cz a dlouhodobě se věnuje výtvarné kritice.
Jako kurátorka Stejskalová často pracuje skrze postkoloniální a feministické prizma a její kurátorská praxe je zpravidla výstupem dlouhodobého výzkumu.
0:06:36

Ozvěny Medúzy

Výstava nepředstavuje jen soubor videí, ale formuluje kolektivní výzvu k ženskému vyjádření, které se nenechává formovat vnějšími požadavky. Výběr děl vznikl očima generace narozené v 90. letech.
0:05:30

Only Friends: Hotel snů a příběhy přátelství

Výstava nabízí pohled do světa dětských představ o domově, v němž nikdo není sám, kde každý může najít nové kamarády a přispět svými talenty k tomu, aby hotel byl skutečným místem splněných přání.
01:49:36