Prostory péče - institucionální experiment v Čechách

Komu všemu by galerie měly být přístupné a nejsou? Jsou tu pro rodiče s malými dětmi a jiné pečující osoby? Jsou tu pro děti, nemocné či jinak handicapované? Chovají se galerie k umělcům a umělkyním, jejichž práci prezentují, férově? Proč jsou produkční výstav, na rozdíl od kurátorů a umělců, neviditelné? Mohou se lidé pracující ve sféře současného umění vyhnout (sebe-)vykořisťování, (sebe-)prekarizaci? Co zmůžou v daném ekonomickém a společenském rámci? Nakolik se mohou vzepřít kritériím grantových žádostí či nutnosti neustále něco produkovat za podmínek notorického podfinancování? Je vhodné zavádět do programů galerií a jejich vedení kvóty, pokud jsou v nich ženy a jiné minority žijící na našem území nedostatečně zastoupeny?

Podobným otázkám se v poslední době věnuje několik pražských uměleckých institucí (sdružené v iniciativě Feministická umělecká instituce), které věří, že svým způsobem fungování mohou něco změnit. V popředí jejich činnosti je téma péče – ať už se jedná o péči o umělce, o umění, o diváky nebo vnímání návštěvníků, umělců či svých zaměstnanců v první řadě jako pečovatelů nebo těch, kteří bez péče druhých nemohou běžně fungovat. Nakonec problém péče je klíčovou společenskou otázkou – my všichni péči potřebujeme, ale ve společnosti není příliš vysoce hodnocena. Jak by vypadala umělecké instituce, jejíž program není v rozporu s jejich fungováním a v níž otázky péče jsou stejně důležité jako zrealizovaný program? O jaké experimenty se jedná konkrétně a je možné je zavádět i ve větších institucích? A hlavně, mohou být umělecké instituce předvojem ostatních společenských institucí? A jak s tím vším souvisí feminismus?

Svými příspěvky se zúčastní Anna Remešová (etc.galerie) a Mary Sarycheva (Garage, Moskva), Zuzana Jakalová (display), Tereza Stejskalová (tranzit.cz), Barbora Ciprová a Veronika Čechová (Společnost Jindřicha Chalupeckého). Marek Pokorný (Plato-Ostrava), Terezie Petišková (Dům umění města Brna) a Silvie Šeborová (Moravská galerie) přijdou diskutovat o tom, nakolik je možné diskutované strategie uplatnit ve větších institucích.

Moderuje Anežka Bartlová.

související s
Prostory péče - institucionální experiment v Čechách

Absence ve Videoarchivu 5 – Hodné holky nezlobí: intimita jako nástroj subverze

Tereza Fousek Krobová připravila pátý díl pořadu Absence ve Videoarchivu, který se věnuje tématu intimního a veřejného prostoru z perspektivy několika českých umělkyň a uskupení.

Obchodní dům Prior v Brně: Ideologické stigma, teritoriální disonance a demokratické znovuvyužití

On-line výstavní projekt kurátorek Šárky Svobodové a Evy Truncové z kolektivu 4AM umožňuje formou specifického urbexu projít jednotlivé části bývalého obchodního domu a postupně tak odkrývat různé vrstvy paměti jednoho konkrétního objektu. Diváctvu tak přibližuje proces, jakým kurátorky i autorstvo jednotlivých částí výstavy během několik posledních let existence bývalého brněnského PRIORu odhalovali jednotlivé vrstvy jeho historie i role v širším kontextu města.
01:28:30

Hranice architektury: Dostupné bydlení

Kvůli nedostatku obecních bytů, neexistenci případných sociálních bytů, nárůstu krátkodobých pronájmů či spekulací a mnoha dalším vlivům se bydlení stává nedostupným pro širokou skupinu obyvatel. Jaké jsou jiné formy bydlení než vlastnické a nájemní? A čím do tohoto procesu může přispět architekt?

Architektura soužití - Bellevue di Monaco

Projekt Bellevue di Monaco se nachází v několika domech v centru Mnichova. Domy měly být původně zbourány za účelem postavení luxusních bytů, záměr města však zvrátila skupina aktivistů guerillovou rekonstrukcí jednoho z bytů. Následná migrační krize roku 2015 podnítila zformování oficiálního družstva, složeného z několika stovek místních obyvatel, které si domy pronajalo a přetvořilo je na multifunkční centrum.
01:49:36

HYB4 Talks: Nadšením nájem nezaplatíš: v divadle, filmu, vizuálním umění i překladatelství

Na neudržitelné pracovní podmínky ve svých oborech za poslední dva roky upozornili čeští divadelní tvůrci, překladatelky, kulturní novinářky a naposledy i lidé různých profesí z filmového průmyslu. Všichni dali hlasitě najevo, že se už v pracovním životě nechtějí cítit jako křeček v kole - připojili se tak k vizuálním umělcům, kteří na nízké honoráře a paradoxní nadprodukci upozorňovali v minulosti mnohokrát.
0:06:46