Výstava Přípravný portrét Mladé dívky je upoutávkou, zhuštěným sestřihem momentů, které by mohly v budoucnu vytvořit příběh nově vznikající instituce. Snaží se v omezeném měřítku nastínit některé postoje a přístupy, jak zacházet s uměním v jiném formátu, než je tradiční, v čase a prostoru rozprostřená výstava určená pouze pro kontemplaci nebo racionalizaci.
Prostor kanceláře pro umění byl ponechán v co možná nejpůvodnějším stavu, který se nesnaží překrývat svou historii a původní využití, spíše archeologicky odkrývá a zdůrazňuje zapomenuté vrstvy předchozího života. Prostor je tak prvním z vystavených exponátů. Také jednotlivé aktivity – každodenní pracovní povinnosti zaměstnanců, výstavní činnost, doprovodné a edukační programy a živé události zde nebudou architektonicky odděleny a budou se volně v prostoru prolínat.
Vybraná díla svým charakterem reagují na dřívější využití prostoru jako prodejny textilu a vytvářejí zde jakýsi snový prostor s nejasným určením. Umění zde někdy splývá, jindy doplňuje existující prostředí a má vyvolávat v náhodném kolemjdoucím nahlížejícím přes vitrínu zvědavost a údiv. I z hlediska vystavených děl zde vedle výtvarného umění najdeme módu a design, součástí expozice je próza i odborná literatura k danému tématu. Část vystavených předmětů pochází z edičních řad a je stejně jako knihy volně k prodeji.
Materiální část výstavy poté doplní série událostí, které rozšíří pole výstavy mimo samotný prostor kanceláře, a to v sérii performancí 12. dubna v prostorách bývalého Bauhausu i prostřednictvím reflexí okolního městského prostředí stejně jako konkrétních zásahů do něj.
Název výstavy je odkazem ke knize Hrubý materiál k teorii Mladé dívky, kterou v roce 1999 vydala skupina teoretiků okolo francouzského filosofického časopisu Tiqqun. Postava Mladé dívky je zde popisována jako jeden z nejdůležitějších archetypů a zároveň marketingových mechanismů současné kultury. Mladá dívka je současně souborem morálních a sentimentálních hodnot a postojů oslavovaných ve filmu a hudbě, ale i jejich pevným napojením na komerční strategie kapitálových firem, které využívají asociace mládí a sexuality k tomu, aby propojili sociální postoje s konzumací specifických produktů.
Vystavená díla jsou tak v dalším čtení i určitou materiální výbavou, nutným souborem produktů, které musí po vzoru obrázkových časopisů každá Mladá dívka mít (nebo alespoň znát), protože svoji existenci Mladé dívky stvrzuje právě jen prostřednictvím výběru a spotřeby. V dalším rozměru tak výstava představuje soubor estetických i konceptuálních strategií, kterými se umělci kriticky stavějí k metafoře módy, ale které zároveň vytvářejí určitý kánon současného umění.
Daniela Dostálková Linda Dostálková Michal Novotný
