Daniela Ponomarevová ve svém projektu Plán DELTA buduje a následně dekonstruuje postapokalyptický příběh reagující na současný stav civilizace. Jádrem dystopického narativu je předpokládaný zánik Země, z níž se stal pouze jakýsi testovací objekt, přechodné místo pro lidstvo, které neodvratně čeká zničení obrovským asteroidem. Situaci fiktivní budoucnosti autorka otevírá pomocí série objektů instalovaných v imerzivním prostředí domnělé laboratoře a textově-obrazového dokumentu.
V prostředí „výzkumní stanice,“ které tvoří centrální stavbu instalace, se nachází zbytky modulu, který se v důsledku exploze odtrhnul od kosmické kolonizační lodi DELTA. V kontrastu ke kumulaci těchto trosek – degradovaných, ale stále fungujících ve svém druhu „biotopu“ – stojí solitérní složka obsahující pomyslnou archivní, byť subjektivní explikaci události.
Všudypřítomný motiv katastrofy prezentuje nejen žánrové klišé či popkulturní konvenci, ale i paradox lidského zalíbení v obrazech vlastního zániku, které je narcistní a fobické zároveň: vyjadřuje jak triumf nad pokořením přírody, tak strach ze sil, které člověka přesahují. K dosažení svých cílů autorka nevolí agresi nebo revoltu, naopak jde jemnou cestou míchání sci-fi referencí s poetikou.