Pamätník SNP

umělci Dušan Kuzma, Jozef Jankovič
místo Banská Bystrica
tagy paměť veřejný prostor socialismus pomník monument architektura
ůčinkující Stanislav Mičev, Mária Schvarcová
kamera Mira Gáberová, Ivan Svoboda
zvuk Ivan Svoboda
střih Ivan Svoboda
interview Barbara Zavarská, Aleš Šedivec
překlad Eva Maršíková
kategorie Pořady
publikováno 22. 3. 2013
jazyk Česky / English
embed link icon

Pamätník sa rodil ako návrh do súťaže, ktorá prebehla v roku 1959. Architekt vtedy siahol k charakteristickej dobovej forme: na podnoži sa vznášala nízka hmota prostého štvorcového pôdorysu. 

V jej elementárnom tvare sa zračilo prekonanie vtedajšieho historizmu lapidárnym geometrickým tvarom. Z politických dôvodov mohol autor pokračovať na projekte až r. 1963. Jeho naturelu však bolo bližšie skulpturálne počatie a preto sa spojil s mladým sochárom Jozefom Jankovičom pri koncipovaní definitívnej podoby diela.

Dušan Kuzma, spolupráca Jozef Jankovič

1959 súťaž
1963 – 1965 projekt
1965 – 1969 (1970) realizácia

 

související s
Pamätník SNP

Obchodní dům Prior v Brně: Ideologické stigma, teritoriální disonance a demokratické znovuvyužití

On-line výstavní projekt kurátorek Šárky Svobodové a Evy Truncové z kolektivu 4AM umožňuje formou specifického urbexu projít jednotlivé části bývalého obchodního domu a postupně tak odkrývat různé vrstvy paměti jednoho konkrétního objektu. Diváctvu tak přibližuje proces, jakým kurátorky i autorstvo jednotlivých částí výstavy během několik posledních let existence bývalého brněnského PRIORu odhalovali jednotlivé vrstvy jeho historie i role v širším kontextu města.
0:13:07

Matouš Lipus

Zodpovědnost k zahradě.
Zodpovědnost správce.
Zodpovědnost k sudetským náhrobkům a k sochám ze stadionu.
Zodpovědnost k lidem a místům.
0:10:20

Disk nelze načíst

Media-archeologové Jussi Parikka nebo Garnet Hertz tvrdí, že v dějinách elektronická média nezmizí navždy, občas se probudí ze sna a stávají se z nich zombie média.
0:59:44

Architektura jako trvalá změna?

Trvalá změna je jedinou konstantou v životě, tvrdí Hérakleitos, a dnešní realita jako by potvrdila jeho vizi světa neustálých změn. Architekti se proto snaží rozlišovat mezi tím, co se v jejich disciplíně jeví jako trvalé, a tím, co je pomíjivé a letmé. Můžeme ale mluvit o metamorfóze jako o „esenci“ architektury? Mohou nikdy nekončící cykly transformace zajistit obnovu architektury po opakujících se krizích?