Pamätník SNP

umělci Dušan Kuzma, Jozef Jankovič
místo Banská Bystrica
tagy paměť veřejný prostor socialismus pomník monument architektura
ůčinkující Stanislav Mičev, Mária Schvarcová
kamera Mira Gáberová, Ivan Svoboda
zvuk Ivan Svoboda
střih Ivan Svoboda
interview Barbara Zavarská, Aleš Šedivec
překlad Eva Maršíková
kategorie Pořady
publikováno 22. 3. 2013
jazyk Česky / English
embed link icon

Pamätník sa rodil ako návrh do súťaže, ktorá prebehla v roku 1959. Architekt vtedy siahol k charakteristickej dobovej forme: na podnoži sa vznášala nízka hmota prostého štvorcového pôdorysu. 

V jej elementárnom tvare sa zračilo prekonanie vtedajšieho historizmu lapidárnym geometrickým tvarom. Z politických dôvodov mohol autor pokračovať na projekte až r. 1963. Jeho naturelu však bolo bližšie skulpturálne počatie a preto sa spojil s mladým sochárom Jozefom Jankovičom pri koncipovaní definitívnej podoby diela.

Dušan Kuzma, spolupráca Jozef Jankovič

1959 súťaž
1963 – 1965 projekt
1965 – 1969 (1970) realizácia

 

související s
Pamätník SNP

Od stranické podpory umění k umělcům na podpoře: Jak se proměnila státní podpora činnosti výtvarných umělců po roce 1989?

Diskuze se zaměřila na otázku, jaké strategie podpory výtvarného umění, které se vymyká principům konzumní kultury, byly a mohly být zavedeny v nově se formující tržní společnosti?
0:10:20

Disk nelze načíst

Media-archeologové Jussi Parikka nebo Garnet Hertz tvrdí, že v dějinách elektronická média nezmizí navždy, občas se probudí ze sna a stávají se z nich zombie média.

Bauhaus a Funkcionalismus Mini-symposium

Mini-sympozium „Bauhaus a funkcionalismus“ zkoumá recepci a interpretaci vzniku a rozkvětu funkcionalismu v Československu v meziválečném období, kontakty s Bauhausem v Německu. Osoba předního teoretika modernistické avantgardy Karla Teigeho a jeho pedagogického působení na Bauhausu je exemplárním příkladem networku a vzájemných kontaktů.
0:07:50

Tabula fracta: Zranitelnost architektury mezi únorem a listopadem

Stavby zatížené poválečným vývojem jsou často vnímány spíše jako problém než jako podnět k dialogu. Jejich hodnocení bývá poznamenáno politickými souvislostmi, estetikou doby či osobními negativními, mnohdy i traumatizujícími zkušenostmi.