Výstavní projekt Ilony Németh připravený pro Dům umění Ústí nad Labem a nazvaný Křehké zahrady v adaptaci přirozeně navazuje na dlouhodobý zájem autorky o problematiku zahrad rozvíjený v různých kulturních, společenských, environmentálních či socio ekonomických souvislostech.
Tento zájem byl v posledních letech manifestován například prostřednictvím projektu Plovoucích zahrad (Zahrada budoucnosti a Léčivá zahrada) prezentovaných na výstavě documenta fifteen v Kasselu v roce 2022 a v širším záběru také v rámci rozsáhlého mezinárodního výzkumného, uměleckého a výstavního projektu Eastern Sugar realizovaného od roku 2017 do současnosti. Iniciačními body výstavy Ilony Németh se staly dva vzájemně se prolínající koncepty. První z nich vyrůstá z místně-specifické permanentní instalace nazvané Když jsme přišli… 1 , kterou autorka realizovala v Paříži na Montmartru v zahradě rezidenčního centra Cité internationale des arts, přičemž v Ústí nad Labem představuje její galerijní variantu Když jsme přišli… 2 . Druhý koncept je manifestací soustředěného zájmu autorky o postupně zanikající stromořadí tújí v jejím bydlišti v Dunajské Stredě pod vzrůstajícím vlivem environmentálních změn (Projekt túje) . Prostřednictvím důkladné dokumentace tohoto nezadržitelného procesu a s využitím jeho stop v podobě dřevěného materiálu Ilona Németh nastoluje otázky spojené s kritikou extenzivního společenského a ekonomického rozvoje. Na tyto dva projekty v kontextu výstavy v Domě umění Ústí nad Labem navazuje nově vznikající instalace Mobilní zábrany , na jejíž produkci se podílela společnost Ideal Standard, s. r. o., z Teplic. Zábrany vyrobené z ušlechtilé sněhobílé keramické hmoty přehrazují prostor galerie a usměrňují pohyb návštěvníků výstavy. Svoboda a kreativita uměleckého vyjádření jsou konfrontovány s procesy restrikce, dominance, omezení a ovládnutí, které důvěrně známe z různých typů veřejného prostoru. Zábrany na svém povrchu nesou stopy po výrobním procesu, které narušují jak jejich dokonalost, tak zdánlivě neotřesitelnou moc. Výstavní expozice v Domě umění Ústí nad Labem je doplněna rozměrnou tapiserií nazvanou Krystalizační bod , která zaznamenává odstřel komínu cukrovaru v Pohronském Ruskově (z roku 1896) dne 8. 2. 2024. Tento cukrovar se stal – stejně jako celá řada dalších středoevropských cukrovarů – obětí postupující globalizace a s ní spojených přesunů výroby do regionů s levnou pracovní silou. Tento komín autorka formou umělecké akce zařadila v rámci knihy Eastern Sugar do seznamu slovenských kulturních památek. Transformace snímku dokumentujícího likvidaci komínu do tkaného média reprezentuje snahu Ilony Németh vytvořit protiklad zániku ve formě vypjatého gesta estetizující uměleckoprůmyslové produkce. Procesuální instalace Sféry z růží složená ze stovek květů, fotografie z výstavy Flóra Bratislava z roku 1972 a potištěných keramických obkladů, stejně jako videoprojekce Loď , posilují vysoce osobní a zároveň kritický charakter autorčiny umělecké práce, neboť tematizují aspekty spojené s rodinnou historií, kterou zasazují do širších společenských, kulturních a environmentálních souvislostí. V rozhovoru s autorkou pořízeném v souvislosti s instalací Když jsme přišli… 1 uvedla kurátorka Cité international des arts Nataša Petrešin-Bachelez o tvorbě Ilony Németh následující: „… je pozoruhodné, že dokážete spatřit krásu, odhalit něco zajímavého nebo přitažlivého i tam, kde to jiní nevidí. Někdy vaši pozornost upoutá existující, někdy chybějící konstrukce, jindy nějaká situace nebo forma. Myslím, že ve vaší umělecké praxi se to projevuje opravdu velmi intenzivně. Zdá se mi, že se zajímáte i o věci, které jiným připadají zbytečné, pro historii bezvýznamné.“
