MOŘE V ZRCADLE

umělci Lumír Hladík
kurátor Sláva Sobotovičová, Terezie Nekvindová
místo _Neurčené město
tagy film socialismus performance koncept krajina
kamera Petr Soukup
kategorie Videoarchiv VVP AVU
publikováno 18. 9. 2013
jazyk Česky / English
embed link icon

Uvědomil jsem si, že to jsou dva roky, co jsem naposledy viděl moře. Moře bylo vždy symbolem svobody. Rozhodl jsem se, že dva roky byla dostatečně dlouhá doba (z emocionálního hlediska), abych se vypravil znovu k moři za účelem ho „nevidět“. 

Požádal jsem přátele, aby mě dovezli se zavázanýma očima a s velkým zrcadlem na pobřeží Baltického moře ve Východním Německu. Po našem příjezdu přátelé postavili zrcadlo na pláži tak, aby odráželo moře. Dovedli mě k zrcadlu a já jsem se posadil zády k moři, sejmul pásku z očí a sledoval odraz moře v zrcadle. Po hodině pozorování jsem si opět zavázal oči a přátelé mě odvezli zpět do Prahy.

Lumír Hladík

 

Lumír Hladík (*1952) je česko-kanadský umělec a performer, od roku 1981 žije v Torontu. V 70. letech tvořil a vystavoval v rámci neoficiální scény v okruhu akčních umělců (Jiří Kovanda, Petr Štembera, Karel Miler nebo Jan Mlčoch). Hladíkova tvorba byla doposud málo známá, v povědomí přežívala pouze zde promítaná akce. Díky výstavě v galerii SVIT v roce 2011 (s Jiřím Kovandou) doprovozené monografií Pavlíny Morganové, se podařilo představit dalších zhruba 20 akcí a instalací z let 1976–1981. Lumír Hladík je jedním z mála českých akčních umělců, kteří své práce zaznamenávali kromě fotoaparátu také na kameru. Jeho tvorba je charakteristická tematizováním vztahu člověka a prostoru a ve velké míře se u něho také objevuje moment vědomého odepření si uskutečnění snu nebo dokončení akce, ať je to možnost dotknout se kamene či setkat se s mořem. Z rozsáhlého souboru, který autor věnoval videoarchivu VVP AVU, jsme vybrali jeho nejznámější akci nejen proto, že je symptomatická v kontextu jeho ostatní tvorby, ale také z toho důvodu, že je jako jedna z mála natočená na barevný film, a tudíž dává ještě jinou představu o průběhu akce než černobílá fotografie.

Děkujeme Lumíru Hladíkovi za poskytnutí videa do videoarchivu VVP AVU.

V rubrice Okno do archivu pravidelně zveřejňuje Vědecko-výzkumné pracoviště Akademie výtvarných umění v Praze (VVP AVU) ve spolupráci s Artyčok.tv práce z videoarchivu VVP AVU. Výběr pro Artyčok.tv se zaměřuje na starší díla (materiály z konce 20. století), práce na pomezí videoartu, filmu a dokumentace, nebo i na čistě dokumentární materiály související s nedávným vývojem českého a slovenského výtvarného umění.

související s
MOŘE V ZRCADLE

0:06:36

Ozvěny Medúzy

Výstava nepředstavuje jen soubor videí, ale formuluje kolektivní výzvu k ženskému vyjádření, které se nenechává formovat vnějšími požadavky. Výběr děl vznikl očima generace narozené v 90. letech.

Bauhaus a Funkcionalismus Mini-symposium

Mini-sympozium „Bauhaus a funkcionalismus“ zkoumá recepci a interpretaci vzniku a rozkvětu funkcionalismu v Československu v meziválečném období, kontakty s Bauhausem v Německu. Osoba předního teoretika modernistické avantgardy Karla Teigeho a jeho pedagogického působení na Bauhausu je exemplárním příkladem networku a vzájemných kontaktů.
0:02:54

Události

Stále platí, že Procházkovy malby jsou osobitým příspěvkem do žánru „malby o malbě“. Tento úkol však umělec řeší s ostentativní doslovností, kdy využívá korelace mezi materialitou barev a pigmentů a reálných předmětů – předloh pro malbu. Silnice na obraze „Úsek častých dopravních nehod“ je samozřejmě namalována asfaltem a dopravní značky kovovým tmelem.
0:14:59

REPKA

Video redakčního kolektivu Artyčok.tv nastavuje satirickou formou kritické zrcadlo své vlastní, nejen autorské práci. Mýtus geniálních bytostí z uměleckého světa, které nerušeně a svobodně tvoří lepší obraz všehomíra, těžkopádně a setrvale nabourává neodbytný leč skutečný svět, plný excelových tabulek, nevyřízených mailů, monitorovacích a výročních zpráv.

2000 slov dnes

Jakou roli hráli vědci a vědkyně v politických a společenských transformačních procesech v minulosti a jakou hrají dnes? Slouží dnes vědecké instituce k reflexi společensko-politických změn? Nechává akademický provoz zaměřený na efektivitu a kvantitu produkce dostatek prostoru pro společenskou kritičnost vědců a vědkyň? A jaké frustrace práce ve vědecké instituci generuje?