Kader Attia se zabývá koloniální a postkoloniální minulostí, citlivě odkrývá komplikované a „nevyvážené“ vztahy mezi západním a ne-západním světem a zkoumá jejich vzájemnou kulturní, politickou, společenskou a technologickou výměnu. Dlouhodobě se ve své tvorbě vrací k architektuře, zejména k prostředí, které architektura vytváří, společně s jejím prostorovým a politickým rozměrem. Téma kritiky moderní architektury jako prostředí pro život, které často selhává, se v tvorbě Kadera Attii objevuje nesčetněkrát. On sám, jako dítě alžírských rodičů ve Francii, vzešel z tradic a kontextu Západu i Východu a ve svém díle využívá vizuálních symbolů a významových odkazů obou kultur.
Práce Kadera Attii byla prezentována v rámci skupinových výstav a bienále, jako např. na 12. bienále v Šanghaji (2018), 12. bienále v Kwangdžu (2018), na Manifesta 12 (Palermo, 2018), na 57. bienále v Benátkách (2017), na dOCUMENTA 13 (Kassel, 2012), v Haus der Kulturen der Welt (Berlín), v Met Breuer (New York), Kunsthalle Wien (Vídeň), Museum of Modern Art (New York), Tate Modern (Londýn), Centre Pompidou (Paříž), Solomon R. Guggenheim Museum (New York) a mnoha dalších. Nedávné významné samostatné výstavy zahrnují mj. The Museum of Emotion (The Hayward Gallery, Londýn, 2019), Scars Remind Us that Our Past is Real (Fundacio Joan Miró, Barcelona, 2018), Les racines poussent aussi dans le béton (Musée d’art contemporain de Val-de-Marne, Vitry-sur-Seine, 2018), The Field of Emotion (The Power Plant, Toronto, 2018), Kader Attia (Museum of Contemporary Art, Sydney, 2017), Repairing the Invisible (SMAK, Gent, 2017), Sacrifice and Harmony (Museum für Moderne Kunst, Frankfurt nad Mohanem, 2016), The Injuries are Here (Musée Cantonal des Beaux Arts, Lausanne, 2015), Contre Nature (Beirut Art Center, Bejrút, 2014), Continuum of Repair: The Light of Jacob’s Ladder (Whitechapel Gallery, Londýn, 2013) či Repair: 5 Acts (KW Institute for Contemporary Art, Berlín, 2013).
V roce 2016 získal Kader Attia Cenu Marcela Duchampa, následovanou v roce 2017 Cenou Nadace Miró (Barcelona) a Cenou nadace Yanghyun (Soul).
