Migrating Art Academies

umělci Mindaugas Gapševičius
kurátor Mindaugas Gapševičius
místo _Neurčené místo
tagy migrace umělecké instituce umělecké vzdělávání V angličtině
ůčinkující Mindaugas Gapševičius
kamera Jiří Havlíček
zvuk Jiří Havlíček
střih Jiří Havlíček
interview Jiří Havlíček
playlisty Profily galerií a institucí
kategorie Profily
publikováno 16. 1. 2013
jazyk Česky / English
embed link icon

související s
Migrating Art Academies

0:52:52

Architektura soužití: VinziRast-mittendrin

Potkali se v zimě roku 2009 při studentských nepokojích, kdy prostory obsazené univerzitní budovy poskytly útočiště jak protestujícím studentům, tak lidem bez domova. Nutný dialog a vyjednávání, které mezi nocležníky a demonstranty vykrystalizovaly, vedly k jednoduchému objevu: Lidé bez domova a studenti mohou na svých cílech pracovat spolu.
01:28:05

Události na AVU: Co si z nich vzít?

Filozofka Alice Koubová, ústavní právník Jiří Přibáň a filozof a publicista Petr Fischer diskutují o dění na AVU na podzim 2024, kdy nejprve všichni čtyři prorektoři AVU oznámili, že rezignují, a vzápětí svou na funkci rezignovala rovněž rektorka, a to na zasedání akademického senátu, který ji chtěl odvolat.

Pro(s)thetic Dialogues

Pro(s)thetic dialogues je spíš záznamem divadelní performance odehrávající se na desktopu počítače. Lidský operátor zde vytváří podmínky pro zkoumání performativnosti filosofické zombie poskládané z neuronových sítí.
0:06:58

Artivist Lab / Svoboda navzdory & Cesta/Stopy příběhů

Výstavní dvojice v prostoru Artivist Lab se věnuje tématu nucené migrace a zkušenostem z válkou rozvrácené Ukrajiny. Ukrajinští a čeští studující na pražské AVU a UMPRUM připravili společně dva výstavní projekty, čímž se snaží přispět k dialogu o válce, exilu a roli umění v období krize. Výstava rovněž ukazuje, jak důležitou roli mohou hrát instituce v podpoře umělců a umělkyň v krizových situacích, jako je exil.

Reverzní etnografie Podkarpatské Rusi

Alibi čechoslováků, které je historicky vyvazuje ze zodpovědnosti za éru evropského kolonialismu, se povážlivě narušuje, pokud podrobněji nahlédneme některé epizody československé historie a revidujeme postoj, který občané Československa ke koloniím a kolonizovaným zaujímali, jaké orientalizující představy vytvářeli. A nejedná se zdaleka pouze o postoj vůči lidem a kulturám mimoevropským, ale také v rámci Evropy samotné, jak ve svém díle dokládá Vobořil.