Výběr černobílých fotografií z 70. a 80. let od brněnské fotografky (nar. 1946, Brno, Československo), který jedinečným způsobem propojuje vývoj konceptuálních tendencí v českém výtvarném umění s českou uměleckou fotografií stejného období. Od roku 1971 Marie Kratochvílová fotograficky dokumentuje činnost brněnských konceptuálních umělců, zejména Jiřího Valocha, J. H. Kocmana, Dalibora Chatrného, Mariana Pally a dalších. To jí přineslo nové možnosti obsahu a výrazu v jejích fotografiích, které balancují mezi minimalismem a surrealismem, vždy inteligentní a lucidní.
„Vždy mě fascinovaly malé, obyčejné věci, předměty, prostředí, lidé a jejich ‚historie‘ a osudy. Snažila jsem se spojit realitu a fotografii, blízkost předmětu a lidí, objektivitu objektivu,“ napsala Kratochvílová před několika lety ve svém uměleckém prohlášení. Ačkoli její cykly často vznikaly ve velmi krátkém časovém úseku, jako by je vytvořila najednou („fotografie pro mě byla jako epileptický záchvat: vyžadovala, abych byla sama a zcela soustředěná“), čím byly koncentrovanější a intenzivnější, tím citlivější byl výsledek. Fotografie Kratochvílové vždy vyzařovaly pocit měkkosti čerstvě napadaného sněhu a křehkosti skleníkové flóry.
Fotografické dílo, jehož kompletní výsledek (pokud pomineme darované a zakázkové fotografie) se vejde do jedné velké krabice, je mezi fotografy, kteří bývají velmi produktivní, skutečnou raritou. Možná bychom zde mohli hovořit o něčem jako „ekologii obrazu“, skromné udržitelnosti okolního světa a jejích vlastních ambicích. Při pohledu na dílo Marie Kratochvílové jako celek vyzařuje obezřetnost a soustředěnost, které jsou v místních podmínkách neobvyklé, bez snahy o efekt nebo pobavení. Fotografie jsou často suché, ale o to intenzivnější, vždy zakotvené v sociální empatii a pečlivém vyhýbání se laciným trikům. To může být důvod, proč dodnes obdivuhodně přežily modernější styly, aniž by musely být nutně pozorovány výhradně přes prizma své doby. Kratochvílovou uměleckou kariéru a její vlastní přístup k ní lze charakterizovat jako skromný a prostý patosu.
