A.M. 180

místo A.M. 180
tagy anarchismus Anglické titulky hudba kolektiv
ůčinkující Štěpán Bolf, Jakub Hošek, Anežka Hošková, Petr Syrový
kamera Radim Labuda
zvuk Radim Labuda
střih Adéla Korbičková, Radim Labuda
interview Radim Labuda
překlad Adéla Dörnerová
playlisty Profily galerií a institucí
kategorie Profily
publikováno 26. 1. 2015
jazyk Česky / English
embed link icon

Áemko, jak se familierně říká A.M.180 Gallery, už dnes patří mezi nejdéle fungující pražské galerie, které vnikly z iniciativy „zdola“, čili od samotných umělců. Její existenci podmiňuje A.M.180 Collective – kontinuálně ve složení Štěpán Bolf a sourozenci Anežka a Jakub Hoškovi – , který galerii začal provozovat v roce 2003. Výstavní prostor po celou dobu poskytuje multifunční klub Utopia, jenž na adrese Bělehradská 45 funguje už od roku 1997.
Ačkoli se Áemko musí vyrovnávat s „konkurencí“ řady dalších nezávislých galerií vzniklých po roce 2000, udržuje si dlouhodobě svůj charakteristický profil, díky němuž má na české výtvarné scéně své specifické místo. Na rozdíl od řady „off-spaces“, které deklarovali svůj počáteční zájem jako prezentaci mladých autorů, A.M.180 Collective si nikdy žádná generační předsevzetí příliš nekladl – kritériem výběru vystavujících je převážně subjektivní zájem pořadatelů. Tato „subjektivita“, ale z dlouhodobého hlediska vytváří kvalitativně poměrně vyvážený obraz. Prezentováni jsou autoři napříč generacemi, v programu najdeme výstavy sólové i skupinové a důležité je také pravidelné zastoupení tvůrců ze zahraničí. V galerii také nehraje příliš silnou roli kurátorský aspekt. Akcent je naopak kladen na multižánrovost a to především ve vztahu hudby a vizuálního umění. Stejně významnou součást činnosti kolektivu (zřejmě z perspektivy neumělecké veřejnosti dokonce významnější) tvoří koneckonců pořádání koncertů. Tato složka se tedy přirozeně prolíná i do výstavních projektů. Důležitou charakteristikou kolektivu je také až do nedávna důsledná finanční autonomie, která je v případě hudební produkce udržována dodnes.
Do konce roku 2014 se v galerii uskutečnilo okolo dvou set výstav a aktuálně kolektiv rozvíjí cyklus nazvaný Cut Club, v němž se soustředí na prolínání umění a módy.

Tereza Jindrová

související s
A.M. 180

De-platformizace, etika a alternativy sociálních médií

Jaké jsou proveditelné strategie a etické přístupy proti totalitě platforem a korporátně vlastněných sociálních médií, které umožnují vznikání alternativních způsobů našeho společenského života?
Známe a opakovaně analyzujeme mnoho problémů s komerčními sociálními médii a digitální pracovní silou, ale málo pozornosti je věnováno snahám o vytváření alternativ, jako jsou komunitně provozovaná sociální média a další formy de-platformizace.

Poetika identit

V poetice identit je důležité vracet se do určitého bodu nula, který je zároveň bodem zlomu. Mé Já se láme přes určitá omezení a neustále bojuje proti sobě samému. Vždy se nachází v procesu stávání se a tento proces vždy provází určitá rozpolcenost. Jsem nikým a zároveň jsem všemi. Patřím k anywheres, k těm co jsou doma všude a zároveň nikde. Nevím, jestli proto být smutný.
0:47:12

Anarchofeminismus jako příběh dvojí emancipace

Ludmila Böhmová se dlouhodobě věnuje sociálním hnutím, konkrétně feministickému a městskému. Její přednáška je věnována iniciativám a skupinám v rámci anarchistického hnutí, které od 90. let tematizovaly nerovné postavení žen a společensky opomíjená témata.
0:30:42

Tomáš Knoflíček

Tomáš Knoflíček je síce vyštudovaný, aktívne pôsobiaci historik umenia zameraný na stredoveké umenie a pedagóg na Fakulte umenia na Ostravskej univerzite, ale zároveň sa pohybuje v širokom poli kultúrnych aktivít čoby kurátor súčasného umenia a hudobník.
Do centra jeho záujmu spadá predovšetkým spoločenská rola umenia, hlavne jeho komunikačný potenciál vo verejnom priestore.
0:24:32

Raportáže z Lontu

V mainstreamovém rapu můžeme sledovat homogenní maskulinitu neodlučitelně spojenou s neoliberálními ideály. Pokud definujeme mainstream jako pomyslný střed formování ideálů, autorky cyklu zajímají okraje - místa, kde se takové ideály zakořeňují, tvoří názory a vztahy ke světu. Sledovány jsou “vedlejší postavy” rapového příběhu, jimiž mohou být posluchači a posluchačky či začínající tvůrkyně a tvůrci rapu.