Termín „nostalgie“ je složeninou řeckých slov νόστος (návrat domů) a άλγος (bolest) a původně se používal pro označení patologické formy stesku po domově. Dnes nostalgii chápeme jako touhu po idealizované či dokonce glorifikované minulosti, a to často v komodifikované podobě.
Ve svém pojednání se budu zabývat oblastí nostalgie, kterou tyto procesy ovlivňují zvlášť významně, a to mediální technologií. Výchozím bodem je postřeh, že jsme svědky procesu narůstající medializace prostředí, v nichž se odehrává náš běžný život, zatímco mediální artefakty minulosti jsou pro nás pravděpodobně dostupnější, než kdy dříve. Média mohou sloužit jako prostředek k (virtuálnímu) dosažení minulosti a představují významný zdroj paměti. Proto jsou často předpokladem nostalgického pohledu na minulost (a současnost). Nostalgie může být obsahem mediální reprezentace a média sama se navíc mohou stát předmětem nostalgie. Je překvapivé, že bohatá a interdisciplinární oblast studia kulturní paměti tomuto poli mediální nostalgie doposud věnovala jen málo zájmu.
“Supported by the PATTERNS Lectures project, initiated by
ERSTE Foundation and implemented by WUS Austria. www.patternslectures.org”
