Jak začít od začátku (Selži znova a lépe)

Doba je nejistá. Snad proto se v posledních letech zvedla taková vlna zájmu o utopii – v problémových situacích se jí odjakživa neobyčejně dařilo. My ovšem nechceme bilancovat vývoj žánru. A dokonce ani účtovat s modernou či stávajícím světovým řádem, jak to činí většina soudobých projektů na dané téma. Náš cíl je mnohem skromnější, nebo možná naopak ambicióznější, záleží na úhlu pohledu. Pokusme se pro jednou zapomenout na přestálé prohry i dílčí vítězství a prostě vzít „tady a teď“ jako výchozí bod dalšího směřování. Nejspíš to bude dlouhá cesta, protože na našem „tady a teď“je rozhodně co vylepšovat. A tu se začnou vkrádat pochyby, zda závazek napravovat špatnosti není přece jenom nad naše síly. Není divu, že leckdo v takové chvíli přemýšlí, zda by nebylo nejlepší někam zalézt a počkat, než se to přežene. Jenomže touha po lepším patří k nejstálejší z lidských vlastností, a tudíž si můžeme být jisti, že nás dostihne i v tom nejzazším koutku. Spíše ona nás než my ji.

Těžko postižitelnou povahu utopie, kterou často tvoří velmi rozličné komponenty, odráží i tahle výstava. Balancuje na hraně mezi nadějí a skepsí, politickou akcí a filozofickou kontemplací, sarkasmem a soucitem… Jsou tu díla, která se vztahují k obecným problémům, ať už společenským či politickým, ale jejich forma je příliš jemná, či spíše jemnocitná, než abychom je mohli považovat za angažované umění. Přesto angažovaná jsou, jen realitě čelí spíše v intencích osobní zodpovědnosti než otevřeného boje.

Měli bychom ovšem připustit, že dopad umění na sociální sféru je značně omezený. Od chvíle, kdy se začalo řídit vlastními pravidly, se stalo pro společnost tak trochu nepatřičným, cizorodým prostředím. Ale kde jinde než právě uvnitř tohoto mikrokosmu můžeme získat dostatečný odstup a celý systém nahlížet jako radikálně odlišný? A jakmile se tak stane, můžeme si začít představovat něco docela jiného, než je naše každodenní realita. Jako laboratoř, kde lze vypracovat a testovat nové obrazy našich přání, tak může sloužit každá galerie nebo výstava. Včetně této.

související s
Jak začít od začátku (Selži znova a lépe)

0:07:12

You Make Me Feel

Výstava se skrze práci s pohyblivým obrazem umělkyň Jeanie Crystal, Zein Majali a Emily Pope zaobírá tématem deníků a vyprávění o vlastní osobě. You Make Me Feel je dávkou pocitů, změtí reakcí a vzkazem pro své budoucí já.
0:05:42

Galerie Garáž / 86. čin: Nejnenasytnější jedlík u stolu

Reportáž o vzniku zlínské Galerie Garáž zakončená aktuální výstavou umělkyně Evy Jaroňové.
0:06:22

Rozhovory o reprodukcích I/IV
Naslinit prst, otočit stránku 

Vystřihávala si tvoje babička taky tištěné reprodukce obrazů? V krabici pod postelí stárnou, žloutnou, chytají prach. – Zvuk trhajícího se papíru, když neobratně otočíš stránku ve starém časopise. – Vůně papíru. – Chceš si sáhnout? Prosíme nesahat. 

Pod maskou maskulinit

Pojďme zkoumat a kriticky zhodnotit současné koncepty maskulinity a jejich krize, umocněné technologiemi a akcelerací sociokulturní výměny mezi mladými na sítích. Multimediální publikace Pod maskou maskulinit odhaluje často skryté a neprobádané stránky digitálních maskulinit. Pokouší se zaujímat „jejich perspektivu“ a komentovat, jaké socioekonomické a kulturní faktory přispívají k jejich formaci.
0:04:19

Postpost gallery / A. W. O. L.

Dron dezertér, hlavní aktér A. W. O. L., výstavy autora Mikuláše Zimuly v Postpost gallery, představuje alegorii ambivalence ke slepé poslušnosti rozkazům a individuální odpovědnosti k hodnocení válečných zločinů.