Fuzzy Logic (Konečně jsem se byl podívat na nádraží)

Intervence Milana Guštara na Holešovickém nádraží je vizuálně velmi prostá. Čtyřiadvacet napůl bílých a napůl černých válců pro vlakové jízdní řády, na začátku instalace nastavených v téže poloze, se zásahy procházejících návštěvníků (co je tam, kam není vidět?) mění v dynamický vizuální systém o nekonečném počtu variant aktuálních poměrů černé a bílé plochy.
Kdybychom chápali intervenci čistě opticky, mohla by připomenout třeba kinetické reliéfy českého sochaře Radka Kratiny, kde diváci také vytvářejí aktuální podobu vizuálního systému (na rozdíl od Guštara u Kratiny výrazně převažuje smyslová složka nad konceptuální, ani tu nenajdeme symbolickou úroveň, v Guštarových pracech překvapivě často přítomnou). Pokud bychom sáhli k sofistikovanějšímu přirovnání, nabízejí se některé koncepty amerického minimalistického sochařství, například Sol Le Wittovy výčty možností geometrických podob krychle (Incomplete Open Cubes). Guštarova instalace však obsahuje kompletní výčet stavů uzavřeného systému jen latentně, v divákově představě, zatímco řetězec uskutečněných možností je jedinečný a nepředvídatelný. Místo sledování variant vizuální podoby, na kterých toho ostatně není mnoho ke zkoumání, nás Guštarova Fuzzy Logic vede ke komplexní představě kauzálního řetězce v rámci uzavřeného systému. Těžiště diváckého (u většiny Guštarových prací posluchačského) zážitku, spočívá v konfrontaci celistvé představy procesu, jehož vizuální nebo zvuková stránka je jen jednou z jeho mnoha možných demonstrací, s aktuálním stavem instalace. Hlavním autorovým výrazovým prostředkem jsou časová média – hudba a zvuk, a s vizuálním prostředím zachází v této intervenci obdobně.
Stavy mezi dvěma krajními variantami (zcela černou a zcela bílou), které bychom při první konfrontaci s okamžitou podobou instalace měli tendenci vnímat jako chaos, jsou články logického řetězce (kdyby galerii zaznamenávala kamera, dostali bychom fixovanou trajektorii změn), jehož varianty vzhledem k jejich nekonečnému počtu mají nulovou pravděpodobnost výskytu – a přesto nastávají. Proměnlivá instalace je vizuálním zpřítomněním principu fuzzy logiky, která na rozdíl od klasické výrokové logiky, operující pouze se dvěma hodnotami – pravdou a nepravdou, zapisovanými obvykle jako 1 a 0 (v instalaci černá a bílá), ohodnocuje výroky mírou jejich pravdivosti a může tak pracovat se všemi hodnotami z intervalu 〈0; 1〉 (všechny černo – bílé mezistavy instalace).
Milan Guštar je organolog, skladatel, konstruktér elektronických a elektroakustických zařízení a programátor. Zabývá se interdisciplinárním výzkumem na pomezí vědy, techniky a umění.