V reportáži představujeme jedenáctý ročník multižánrového festivalu Luhovaný Vincent s akcentem na výstavní program ve veřejném prostoru města a lázní Luhačovice.
Výstava Luhovaného Vincenta si v letošním roce kladla za cíl podívat se na lázně z hlediska uměleckých realizací ve veřejném prostoru. Ty pro každé město často znamenají nedotknutelné pozůstatky minulých dob, režimů a idejí, ale také ilustrují současný vkus a společenskou poptávku. Festivalové téma Bez nánosu reflektovali kurátoři prostřednictvím site-specific uměleckých děl a instalací, ale také performancí a neočekávaných situací. Tři komentované procházky výstavou v rámci festivalu zároveň nabídly dostatek prostoru pro teoretické zhodnocení a plodnou debatu s návštěvníky.
Návštěvníci lázní se mohli na promenádě setkat se dvěma neidentifikovatelnými objekty autora Tomáše Moravce – velkými koulemi přesouvajícími se z místa na místo. Dalším výrazným dílem byl rozměrný nápis BIO pokrytý umělým trávníkem a umístěný nedaleko hlavní lázeňské tepny. Socha Vladimíra Turnera ve své formě vyzývala diváky k interakci, ale také k debatě nad environmentálními tématy a otázkou greenwashingu. Historickou práci představovala ilustrace Jana Šrámka vystavená na kolonádě. Autor zde v monochromatické vektorové kresbě rekonstruoval památník, nahrazený v padesátých letech sousoším rudoarmějců. Ve spolupráci s historičkou Barborou Čandovou následně dílo představili v krátké přednášce, která byla součástí komentovaných prohlídek. Berlínský umělec William ‘Bilwa’ Costa vytvořil zvukovou instalaci pro jeskyňku nad pramenem Ottovka. Ta se stala dočasným neviditelným pomníkem určeným pro koncentrovaný poslech každému, kdo místo v průběhu tří festivalových dní navštívil.
Dvě práce byly prezentovány pouze v průběhu sobotní komentované prohlídky. Na téma se zaměřovaly z hlediska pomíjivosti a jedinečnosti zážitku a reagovaly na specifika konkrétních míst. Performer Martin Zet ve své akci živě rekonstruoval situace zaznamenané na mapách Google Street View. Umělecká dvojice StonyTellers pak vytvořila na kopci pod pramenem Marie prostředí se sdíleným vyprávěním příběhů z historie luhačovické kuchyně, při kterém umělkyně připravovaly a podávaly pokrmy inspirované původními místními recepty.
Výstava chtěla upozornit na konkrétní místa a situace, aniž by po nich ve veřejném prostoru lázní zůstávaly jakékoliv nánosy. Jejím cílem nebylo změnit podobu lázní, ale naopak vstoupit do nich, dočasně je přetvořit, a zase navrátit do původního stavu. Tak, aby se jedinými pamětníky stali návštěvníci festivalu a náhodní kolemjdoucí.