Enemies of Good Art

umělci Martina Mullaney
místo tranzitdisplay
tagy feminismus rodina nerovnost financování umění
ůčinkující Martina Mullaney
kamera Miguel Cerro
zvuk Miguel Cerro
střih Jan Vidlička
interview Emily Naine
kategorie Reportáže
publikováno 14. 2. 2013
jazyk Česky / English
embed link icon

Public Meeting je základním kamenem aktivit, které realizuje britská platforma Enemies of Good Art. V roce 2009 se poprvé v londýnské Whitechapel Gallery sešlo na 20 umělkyň a umělců, aby společně za přítomnosti vlastních dětí otevřeli téma svobodné umělecké tvorby a zároveň rozebrali problematiku umělců, kteří jsou současně také rodiči. 

Od tohoto okamžiku seznamuje projekt Enemies of Good Art veřejnost s jejich autentickou zkušeností, jak skloubit profesní a soukromý život. Mezi hlavní aktivity tohoto sdružení patří pořádání veřejných diskuzí, které se vyznačují širokým záběrem témat, interdisciplinaritou a dokumentací, díky které je možné si záznamy téměř všech setkání poslechnout zpětně on-line na jejich internetových stránkách.

Martina Mullaney vystudovala fotografii na Royal College of Art v Londýně a spolupořádala pod hlavičkou Enemies of Good Art osm veřejných setkání ve Whitechapel Gallery, Tate Modern nebo Southbank Centre. Od roku 2010 vede vlastní pořad na britské rádiové stanici Resonance, mezi jejími hosty se objevili Wendy Ewald, Hermione Wiltshire, Susan Bright, Rut Blees Luxembourg, Jennifer Thatcher, Camilla Brown, Rachel Anderson, Elinor Carucci, Helen Knowles, Jude Kelly, Catherine Grant, Josie Appleton, Paul Halliday, Lina Dzuverovic, Ken Pratt, Jemima Brown, Gideon Mendel, Irene Revell a Hannah Black.

http://www.enemiesofgoodart.org/

související s
Enemies of Good Art

01:49:36

HYB4 Talks: Nadšením nájem nezaplatíš: v divadle, filmu, vizuálním umění i překladatelství

Na neudržitelné pracovní podmínky ve svých oborech za poslední dva roky upozornili čeští divadelní tvůrci, překladatelky, kulturní novinářky a naposledy i lidé různých profesí z filmového průmyslu. Všichni dali hlasitě najevo, že se už v pracovním životě nechtějí cítit jako křeček v kole - připojili se tak k vizuálním umělcům, kteří na nízké honoráře a paradoxní nadprodukci upozorňovali v minulosti mnohokrát.
0:07:42

Nejen nukleární rodina – Recepty na štěstí

Projekt Nejen nukleární rodina reflektuje rodinu jako jednu ze základních jednotek lidského společenství. Hlavním cílem projektu je kritická revize moderního západního modelu rodiny a zhodnocení jeho historických i současných, geograficky i kulturně specifických, utopických a fiktivních alternativ.
0:04:06

Kůže a masky

První, bezprostřední vlna eskapistické melancholie otevřela téma péče o duševní zdraví a zdůraznila nutnost empatie jako základní výbavy pro přežití. Pandemie současně prohloubila nerovnosti a zvýraznila neudržitelnost ekonomického uspořádání růstu. To vše v dílech této generace nahrává holistickému přístupu k léčení a vytváří třaskavou směs upřímné sounáležitosti ve stavu rozšířeného vědomí i kritického odstupu a ironie vůči marketingovému esoterismu.

“Kde si včera bol?” aneb umění jako alibi

Na základě svého občanského práva odmítáme nadále vypovídat. Odmítáme se před vámi svlékat pomalu i z kůže a vysvětlovat, nebo snad dokonce ospravedlňovat svoje činy. Nenecháme si od vás vnutit myšlenku, že naší motivací k tomu, dělat cokoli z toho co děláme (konkrétně; vstupovat do veřejného prostoru určitým způsobem) je nějaké metafyzické dobro či bonum honestum. Stejně tak není naše činnost projevem vlastní dobré vůle, protože na dobrou vůli, obecné blaho a veřejný pořádek vám s veškerou pokorou kašlem.
0:06:36

Ozvěny Medúzy

Výstava nepředstavuje jen soubor videí, ale formuluje kolektivní výzvu k ženskému vyjádření, které se nenechává formovat vnějšími požadavky. Výběr děl vznikl očima generace narozené v 90. letech.