STŘÍBRNOU STOPOU

Vít Soukup
„Naše pseudoživoty byly komiksové bubliny… Všechno jsme znesvětili… Omílali vyprázdněné,“ říká malíř Vít Soukup jako pesimistický Lopotil v seriálu Staří braši. Ke svým filmům přistupoval podobně. Točil díla plná ironických odkazů k vysokému i nízkému, rád používal klišé v surovém stavu.

STAŘÍ BRAŠI

Vít Soukup
Film Staří braši natočil Vít Soukup spolu se Stříbrnou stopou (1993) jako dva díly pomyslného seriálu. Oba příběhy uvádí televizní hlasatel, který vážným tónem předkládá změť banálních vztahových propletenců, jako to bylo zvykem před žánrovými socialistickými seriály. Starý Malina přijíždí za svým rezignovaným kamarádem Lopotilem, který spílá marnosti života ústy někdejšího příslušníka „kojotí“ generace 90. let, zpochybněné postmodernou.

KONFRONTACE II V KRYMSKÉ

Jiří David
Pravděpodobně jediný filmový záznam z neoficiálních Konfrontací, výstav organizovaných studenty pražských vysokých uměleckých škol v letech 1984–1987. Druhá výstava ze šesti se konala v roce 1984 v domě pronajatém studentem AVU Petrem Petrem v Krymské ulici 21 v Praze-Vršovicích. Zúčastnili se jí studenti AVU, VŠUP a dva zahraniční stážisté, kteří pokryli nejen stěny domu, ale i prostory na dvorku a na pavlači.

ŽEHLIČKA

Jiří Černický
Ve zde promítané akci pracoval Jiří Černický s působením tepla a motivem zrcadlení. Žehličku – „ženský“ nástroj dotýkající se intimních svršků, ale zároveň „mužský“, neosobní stroj – použil jako zrcadlo i štětec. Poté se vzdálil od kamery na místo, kde vznikla díky teplotní inverzi fata morgána. Znovu zapojil své „industriální toaletní zrcadlo“ a jeho prostřednictvím vysílal vzkazy směrem ke kameře.

NASVÍCENÁ SMRT

Kakalík, Ivan Mečl
„Celovečerní“ film Nasvícená smrt natočili v roce 2000 Ivan Mečl a Kakalík (David Kalika) v produkci TeleDVision nakladatelství Divus. Z okruhu Divusu pocházeli i herci, většinou výtvarní umělci. Film ukazuje divokost Prahy 90. let s příznačnými dobovými kulisami: reklamními agenturami, mafiánským prostředím a veterány z války v Perském zálivu. Nejen hlavní postavou detektiva nezapře příbuznost s filmy Víta Soukupa.

Beze stopy

Výstava s názvem Into Thin Air je založena na předpokladu existence fantazijního prostoru – slovní spojení „beze stopy“ naráží na zmizení do neznáma, polozapomnění, částečné vymazání. Věci stále „jsou“, přesunou se ale do alternativní poloskutečnosti, v níž mohou nedefinovatelně existovat.
7 8 9 10
18