Součástí letní online výstavy na Artyčok.tv jsou tři videa tří českých umělkyň, která zprostředkovávají specifickou interpretaci konkrétní situace v krajině. Přesto, nebo spíš právě proto, že jednotlivé autorky pracují obvykle v jiných rámcích (a to z hlediska prostředí či formy), vykazují tyto „video-krajiny“ určité napětí. Zobrazování krajiny v jejich pojetí osciluje mezi lyričností a nadsázkou. Splynutí autorské a divácké pozice je charakteristické jak pro romantické krajinářství, tak pro videotvorbu, v níž rovněž dominuje subjektivní hledisko. Ve všech třech pracích pociťujeme toto vzácné přenesení do obrazu, do konkrétní krajiny, kde můžeme spolu s autorkami prožívat v jednu chvíli téměř mystickou říční kontemplaci, podruhé udivené pozorování cizího vpádu do klidného horizontu a do třetice pobavenou interakci s uťatým kmenem.
Výlet do přírody
Adéla Babanová: Prut
Jako první uvádíme video Adély Babanové Prut, které bylo prezentováno v rámci větší instalace Tringalka na několika autorských výstavách (např. Nikomu to nepovedala, jedine samotnému kňazovi – Nitra a Potížistky – Praha). Ve své tvorbě autorka využívala často postupů, klišé a dalších zástupných znaků, jež jsou typické pro masová média rozhlasu a televize. Formáty žánrů, jako jsou inscenace, rozhovor či debata, podprahově nabourávala vsuvkami jakýchsi formálních i obsahových „nepatřičností“. Opakování scén, pokažené záběry (např. mikrofon v obraze, škobrtnutí kamery), zbrklé zoomy, vypadnutí z role, vymknutí kontroly nad situací, nebo dokonce smrt během přenosu jako by měly poukazovat na přetvářku, křečovitost a morbidnost světa médií i uměleckého prostředí, které ve svých pracích tematizovala.
V poslední době se však Adéla Babanová zaměřuje na hraniční oblast reality a fikce. Spekulování a rozvíjení fragmentů skutečných příběhů modeluje pomocí manipulované, a ve většině případů přejaté fotografie či pohyblivého obrazu. K této umělecké strategii patří také její Prut. V kontinuální smyčce levituje rybářský prut nad hladinou řeky – provokativně a podezřele, svobodně a uvolněně. V tomto obraze, tak těžko zodpověditelném, se soustředí Babanové schopnost dráždivě vyjádřit, s nadsázkou a s vyloučením patosu, bezmála existenciální roviny toho, jak se věci/lidé jeví sobě samým a druhým, a jaké/jací mohou ještě být.
Rok výroby: 2010
Markéta Lisá: Tuér
Druhá část online výstavy Výlet do přírody pochází z portfolia Markéty Lisé, umělkyně, jejíž široká škála aktivit protíná především výtvarnou oblast s hudební. Byla členkou několika hudebních uskupení (Midi lidi, Holky v lese…) a je autorkou scénické a filmové hudby (hry Ubu se baví – Divadlo Na zábradlí, Krajina se zbraní – Dejvické divadlo či film Protektor – spolu s Midi lidi). Tato designérka a muzikantka je zároveň jednou z nejvýraznějších osobností českého VJingu. Ve svých VJingových setech experimentovala jak s počítačovou animací, jejíž výstupy měly podobu geometrizujících abstraktních filmů, tak se starším animačním nástrojem Meotar. Ten jí umožňoval na místě animovat předem připravené obrázky, jejichž kompozice a sled pak už byly z velké části otázkou improvizace. Práce Markéty Lisé jsou prodchnuté silnou lesní a zvířecí symbolikou, která je ale vzápětí infiltrována kulturními fragmenty současného světa.
Mystická přírodní atmosféra není evidentně brána tak docela vážně a nakládáno je s ní spíše hravě. Právě na základě této spřízněnosti funguje spolupráce se skupinou Dva, pro níž, ještě spolu s Magdalenou Hrubou pod značkou 2M a později s animátorem Jakubem Růžičkou, vytvářela VJingové sety. Video Tuér, které představujeme v rámci Výletu do přírody, natočila Markéta Lisá jako klip právě pro skupinu Dva, ale na rozdíl od předchozích animovaných kreací je tento klip čistým záznamem reálné situace. V kontextu její tvorby se Tuér tedy formálně odlišuje, ale jeho základní naladění je věrné autorčiným pocitovým intencím. Subjekt, který si můžeme spojit třeba se srnkou nebo divokým zajícem na pastvě, je svědkem vpádu cizího elementu, letadla přetínajícího horizont hrozivě nízko, do zdánlivě netknuté krajiny.
Rok výroby: 2011
Eva Jiřička: Našla v lese
Výlet do přírody uzavírá performance Evy Jiřičky Našla v lese. Stěžejní pro její autorskou tvorbu jsou site-specific performance, jimž dominuje městské prostředí, jeho obyvatelé a modely chování, které je ovládají. Jiřička do těchto struktur bezprostředně, a tak zdánlivě neinvazivně vstupuje a konfrontuje náhodné i vybrané účastníky situace svými otázkami či nestandardním jednáním. Díky svému charisma se jí daří vměšovat se do života náhodných kolemjdoucích neobvykle lehce. Někdy je vcelku úspěšná, jindy naráží na drobný odpor. Eva Jiřička jako performerka přesazovala cestující v dopravních prostředcích (Zasedací pořádek 2006), polévala cizí zaparkovaná auta čirou vodou za cenu mírně varovného rozhovoru s policistou (Zaparkované cizí věci 2006–7) či rozdávala punč na vánočních trzích hned vedle prodejců, kteří neudrželi nervy a došlo na postrkování (Gratis punč 2005).
V jejím pojetí dostává ale strategie provokace i jemnější kontury – někdy laskavě účastné jindy rozverně hravé. Citem jak pro absurditu tak empatii se ji daří zmiňované struktury dočasně rozvibrovat a video záznam, který ze svých akcí pořizuje, pak přenáší tento uvolňující prvek zprostředkovaně dál. Ve videu Našla v lese zkoumá Eva Jiřička kmen pokáceného stromu, který se zasekl ve větvoví okolních borovic. Jako performerka se objevuje přímo v záběru, ale zároveň vnímáme její přítomnost i za kamerou. Splývání autorské a divácké pozice se tak posiluje podobně jako u romantických krajinářů, ale nálada, která je tímto „obrazem“ tlumočena, má blíž k žertu než k romantickému vzedmutí.
Rok výroby: 2006
Autoři výstavy
Kurátor: Sylva Poláková
Autor textů: Sylva Poláková
Koncept on-line výstavy: Lenka Střeláková
Realizace: Lenka Střeláková a Janek Rous