Emoce je silou, která působí mezi lidmi jako reakce na koncepty, vztahy i objekty. Když koluje světem, je těžké na ni ukázat prstem. Prožíváme události, které nás emocionálně zahlcují. V kontextu tak obrovských krizí, jako je válka nebo změna klimatu, je obtížné udržet si jakýkoli odstup.
Zdá se, že dnešní politická kultura je často poháněna převládajícími strachy, úzkostmi a hněvem. Jsou takové emoce dobrým kompasem? Emoce – ať pozitivní, či negativní – jsou zakódovány do algoritmů sociálních sítí, na kterých trávíme tolik času a které žijí z našich emočních reakcí, jak nám denně připomínají emotikony. Hranice mezi soukromým a veřejným se posouvají příliš rychle na to, abychom je mohli sledovat. Reagujeme emocionálně na to, co se děje kolem nás, ale někdy se zdá, že právě způsob, jakým reagujeme, nám brání dotyčné problémy řešit. Přesouváme se od politického k osobnímu. Vyčerpaly se politické vášně spojené se sociálními konflikty a revolucemi dvacátého století? Jaké emoce nás propojují a jaké nás rozdělují? Kterým emocím bychom měli důvěřovat, aby byly našimi průvodci? Můžeme znova pocítit naději? Jaká gesta by mohla vytvořit podmínky pro solidaritu a sdílenou empatii? Přizvali jsme umělce a umělkyně, aby zpochybnili zažité způsoby myšlení o emocích. Emotivní díla mohou být náročná, protože emoce bývají zapeklité, protichůdné, komplikované. Přesto nás mohou vést k tomu, abychom porozuměli zkušenostem, které jsme nikdy nezažili, a překonali různé druhy sociálních rozdílů.
Festival performance Všichni jsme emotivní se uskutečnil 6. a 7. května 2022 v Praze.
