Vít Havránek (*1971) se ve své činnosti nezaměřuje pouze na kurátorské projekty, spíše by bylo možné popsat jeho aktivity jako kulturně-organizační. V mnoha projektech figuruje také jako editor, teoretik, organizátor nebo pedagog. Přičemž většina těchto počinů bývá úzce navázána na současnou uměleckou iniciativu tranzit.cz, která je součástí širší středo- a východoevropské sítě. Pražská pobočka tranzit.cz, která se v jednom prostoru potkává s iniciativou Display (a společně tak tvoří galerii Tranzitdisplay), se v současnosti zabývá pozicí a fungováním umělecké instituce. Výsledkem je tzv. institucionální deník, který je dostupný online, projekt „feministické instituce“, jenž zastřešuje Havránkova spolupracovnice Tereza Stejskalová; a konečně výzva „Instituce na rezidenci“, v rámci které se v Praze potkaly tři umělecké kolektivy: Visual Culture Research Center z Kyjeva, Purusha Research Cooperative z Indonézie a Ateliér bez vedoucího (ČR).
Během 90. let, kdy Havránek studoval obor Dějiny umění na FF UK (doktorandský titul získal v roce 2006 s dizertační prací na téma Autentické struktury. Osobnosti a struktury interpretace v československém umění 1949-2004), vystřídal pracovní pozice v tak rozličných institucích, jako jsou (či byla) Sorosovo centrum současného umění, Ústav dějin umění AV ČR, Národní galerie (Sbírka moderního a současného umění) nebo Galerie hlavního města Prahy. V roce 2002 spoluzaložil pražskou pobočku tranzitu. V rámci této instituce se rozšířilo spektrum jeho činností: pod tranzitem připravoval nejen výstavy, ale také organizoval přednášky a debaty a připravoval publikace. Havránkovu teoretickou práci definuje okruh uměleckých osobností, které na přelomu 20. a 21. století charakterizoval zájem o návrat a nové formy konceptuálního umění (Ján Mančuška, Jiří Skála, častým Havránkovým spolupracovníkem na mnoha projektech je také Zbyněk Baladrán). Zasadil se také o nové přijetí tvorby Jiřího Kovandy, Júliuse Kollera nebo Stana Filka. Ikonickou se v tomto smyslu stala Havránkova přehlídka experimentálního umění 60. let, která se pod názvem Akce slovo pohyb prostor odehrála v Městské knihovně na přelomu let 1999/2000.
Havránkův teoretický zájem není – jak je patrné také z programu organizace tranzit – úzce zahleděn do autonomní pozice vizuálního umění, ale vždy reflektuje jeho širší globální a politický kontext. Tomu odpovídá projekt Monument transformace, který usiloval o zmapování společenského a politického vývoje v České republice (avšak v perspektivě střední a východní Evropy) a který prezentovali jeho iniciátoři – Vít Havránek a Zbyněk Baladrán – jak formou obsáhlého atlasu, tak v podobě výstavy v Praze (2009) a ve španělském Montehermosu (2010). Jiným příkladem jsou jeho aktivity na poli dokumentárně-uměleckého videa: Havránek mimo jiné editoval publikaci The Need to Document (2005), která se zabývá dokumentárním obratem v současném výtvarném umění.
Havránkova činnost v mnohém sahá za horizonty české umělecké scény, společně s Baladránem se podílel na kurátorské přípravě 8. Manifesty ve Španělsku (2010) a v současné době také patří do kurátorského týmu Jakartského bienále (2017).
Anna Remešová
