Pohledy dvou chlapců jsou sledovány a následně jakoby mimoděk zachyceny v prostředích s ohněm. Dvě fotografie se stávají pohledem dvou odlišných dětí v krajině lesa a středozemské vyprahlosti. Sevřen okolím, v roli fotografa se Tomáš Hrůza objevuje v mžiku jediného pohyblivého obrazu výstavy, kterým je fragmentárně problikávající robotické video. Jako diváci sledujeme průběžné záblesky zkoumavých záběrů na krajinu a oheň poblíž nedalekého stavení. Moment rozpomínání a rekonstrukce možných situací je na výstavě rozložen mezi tři obrazy, které jsou doplněny o objekt, velký buben, tympán, který se stává součástí celku výstavy. Zároveň je však i jakýmsi rituálním prostředkem, určeným k doslovné proměně jejího rytmu.
Fotografická tvorba Tomáše Hrůzy je úzce spjata s jeho cestami a návraty. Výsledkem jsou cestopisné sondy, taxonomie přírodních motivů, které tvoří velmi důležitou součást fotografických cyklů autora. Touha po usazení se v rurální krajině je vyvolávána v obrazech jako autorova romantická představa života v obstoupení živlů – téma, jež rozvíjí zejména na současné výstavě v Galerii Jelení. Tomáš Hrůza v rámci fotografických cyklů často pracoval se symbolickými významy a archetypy přírodních motivů a obecně krajiny, kterou prochází jako náhodný kolemjdoucí, pozorovatel a v důsledku i autor. Tyto poznámky, ač biografického charakteru, se propisují velmi významně do jeho současného pohledu na vesnici, kam se v postupných krocích autorsky, ale i lidsky přesouvá, či už vlastně přesunul.
Martin Mazanec