Vendula Chalánková se ve své tvorbě zabývá zdánlivými maličkostmi, dá se říct banalitami všedního dne. Když ji člověk potká, většinou jen stojí a usmívá se. Když mluví, tak tichým hlasem a stručně. Obvykle jen přitaká. Je tak slušná, až se zdá, že je pro tenhle svět trochu neobratná a je v něm ztracená. O to divnější je, že tímhle v podstatě bezbranným způsobem komunikace dokáže téměř každého odzbrojit. Ten, kdo se nakonec potí, většinou nebývá ona. Těžko říct, čím to je. Možná tím, že prostě vidí a dělá věci jinak. Vizuální sekundové technologické efekty, vystřihuje a lepí ručně z papíru několik týdnů. Když nemá na nejmodernější spotřebiče, tak si je namaluje. Tradovaná životní klišé o štěstí standardizovaná televizní produkcí mění ve svých komiksech v odpozorovanou sérii trapností. V abstraktním plátně obývákové velikosti ani příliš neskrývá námět tlačenky. Symbolem současné krajinomalby se pro ni stal fotovoltarický článek. Vendula Chalánková je prostě upřímná, až to bolí. Její tvorba je rozkročená mezi „mít a být“ a jak se zdá, jejím životním tématem je imitace.
Radek Wohlmuth