Třídílná série pro Artyčok.TV nazvaná Umění antropocénu sleduje současné diskuze, které se věnují proměňujícím se podmínkám umělecké produkce v době klimatického rozrušení. Základ videí tvoří rozhovory s teoretičkami, filozofy, kulturními pracovníky a pracovnicemi, umělkyněmi a aktivisty, kteří se dlouhodobě věnují otázkám ekologie a klimatu, a to ať už v souvislosti s jejich uměleckou či institucionální praxí. Jak je patrné, téma životního prostředí a ekologie v umění se s čím dál větší intenzitou stává vědomě politickým rozhodnutím, které ovlivňuje to, jaké umění tvoříme, jak jej vyučujeme, jak o něm mluvíme či jak jej prezentujeme. Umělecká tvorba se prolíná s kulturním provozem, ten zase s aktivismem a naopak, čím dál více je akcentován kontext, použitý materiál i finanční zdroje.
V průběhu roku 2019 jsme navštívili Prahu, Brno, Bratislavu a Berlín a podnikli 22 rozhovorů s odborníky a odbornicemi, kteří mají na utváření lokální umělecké scény zásadní vliv. Záměrně jsme oslovili především ty osobnosti, které se pohybují na poli současného vizuálního umění, chybí proto odkazy na environmentální umění před rokem 2000, ale také rozhovory s vědci z různých přidružených oborů a s politiky. Samotný scénář vznikal postupně a byl spíše výsledkem postupného objevování a mapování, než dopředu stanoveným deklarativním hlasem. Postupně se v sérii dostáváme od obecných teoretických pojmů k fungování uměleckých a kulturních institucí, až po samotnou uměleckou praxi. Tak vznikl společný narativ, který by bylo možné charakterizovat ve třech otázkách: Jaké podoby může mít spolupráce vědy a umění? Jak se proměňuje náš přístup k umění a umělecké scéně s horizontem blížící se klimatické katastrofy? A co a jak můžeme dělat?
Vizuální složku videa tvoří procházky prostředími, v nichž se výrazným způsobem formuje vztah člověka k přírodě a/nebo jež vytváří obrazy, které si pod přírodou představuje. A zatímco kamera pomalu prochází a vede diváky společným obloukem zaznamenaných výroků, v záběrech se objevují postavy pózující pro oko fotoaparátů před danou (přírodní) scenérií. Vzniká tak obraz reflektující utváření našich představ a archetypů (například skrze různé přísně organizované zámecké zahrady nebo zábavně-naučné parky), který v pauzách mezi promluvami umožňuje věnovat soustředěnou pozornost tématům, jež jsou ve videích představována. Jednotlivé díly série je také možné poslouchat jen jako podcasty, vracet se k promluvám, které nebyly dostatečně srozumitelné, anebo je chápat jen jako rozcestník ke jménům, osobnostem, pojmům a myšlenkám, jež vyžadují mnohem hlubší a časově náročnější průzkum.
David Přílučík & Anna Remešová