Co si “that person” myslí? Co se od ní/něj můžeme naučit? Co se nám snaží říct a proč? A o jakém typu systému, o jakém z mnoha světů? Jak je jí/jej možné probudit a za jakých podmínek k nám mluví skrze Mattova ústa? A můžeme s ní/ním mluvit my nebo “that person” vstupuje do interakce jen s bytostmi svého druhu? Jaké to je nemuset se zpovídat z toho, jakého jste věku, pohlaví a jaké další výhody svět, který obývá “that person” nabízí? Které z pater vědomí nám “that person” otevírá? A sedí tu s námi, zatímco sledujeme tuhle přednášku, dvojnásobek bytostí, celá skupina “that persons”? Pustí se tyto bytosti s “that person” Matta Mullicana během přednášky do dialogu, dovolí jim “that person” vystoupit? A jaké by to bylo kdybychom tyto bytosti nechali mluvit za nás častěji, dali jim víc prostoru?
Matt Mullican (1951) byl žákem Johna Baldessariho na CalArts v USA. Jeho práce byla vystavena v uměleckých institucích jako je The Metropolitan Museum of Art v New Yorku; Haus Der Kunst, Mnichov; The National Galerie, Berlín; Stedelijk Museum, Schiedam, Nizozemsko; Museum of Contemporary Art, Los Angeles; The Museum of Modern Art, New York a Hangar Bicocca v Miláně. Mullican přednášel například na Columbia University, Rijksakademie; London Institute; Chelsea College of Art and Design nebo School of Visual Arts, New York.
Od roku 1977 používá Matt Mullican techniku hypnózy jako pracovní metodu i strategii, skrze kterou nechává promlouvat “that person”, bytost nejasného pohlaví a věku, která obývá Mullicanovo tělo, komunikuje skrze něj a vytváří umělecká díla. Performativní přednášky, které Mullican považuje za plnohodnotnou součást svojí práce, mají podobu monologu, jenž prochází různými patry vědomí a propojuje subjektivní výpověď s pokusy o systematizaci světa.
Ve snaze dát strukturu i vysvětlení tomu, co jej obklopuje, stejně jako zpochybnit stávající systémy vědění, jazyka a vytváření znaků, Mullican vyvinul vlastní systém tzv. pěti světů, kterým přiřkl různé barvy a situoval je do různých úrovní vnímání. Svět podle Mullicana obsahuje to, co je fyzické, materiální, to, co vychází z každodenního života, to, co získává hodnotu (například umění), to, co na sebe bere podobu jazyka a symbolu, to, co dává prostor subjektivitě a představám, vizím. Mullicanovy výstavy obsahují vše zmíněné, jsou to archivy či katalogy předmětů, vizí a znaků, rozložené do prostoru.
Přednášku uspořádal Institut úzkosti ve spolupráci s Národní galerií Praha.
