Scoring Session

místo Národní galerie v Praze – Veletržní palác
tagy V angličtině tělesnost tanec performativní lekce
ůčinkující Pierre Bal-Blanc, Kostas Tsioukas
kamera David Přílučík
zvuk David Přílučík
střih David Přílučík
kategorie Přednášky
publikováno 15. 9. 2017
jazyk Česky / English
embed link icon

Hlavní událostí závěru výstavy TŘETÍ MYSL. Jiří Kovanda a (Ne)možnost spolupráce byla přednáška a taneční performance pod taktovkou významného francouzského kurátora Pierra Bal-Blanc, který je součástí kurátorského týmu připravujícího dOCUMENTA 14. Jeho hostem byl řecký tanečník a choreograf Kostas Tsioukas.

Pierre Bal-Blanc v současnosti působí jako nezávislý kurátor. Byl ředitelem Contemporary Art Center (CAC) ve francouzském Brétigny a od roku 2003 organizoval projekt „Phalanstère“ – sérii site-specific projektů kriticky přehodnocujících logiku akumulování uměleckých děl. Jeho výstavy „La Monnaie Vivante/Living Currency“, 2005–2010 (CAC Brétigny/Micadanses; Stuk, Lovaň, Belgie; Tate Modern, Londýn; Muzeum moderního umění, Varšava; Berlínské bienále), a „Draft Score for an Exhibition“, 2011–2012 (Artissima, Le Plateau, Paříž; Turín; Secession, Vídeň; Index, Stockholm), se zabývají analýzou současných a historických tělesných a performativních strategií ve výtvarném umění.

Tři kapitoly výstavy „Reversibility“ z let 2008–2012 (Fair Gallery při Frieze, Londýn; CAC Brétigny; Peep-Hole, Milán) reflektují dopad materiální povahy uměleckého objektu a jeho role a tvaru na dnešní kulturní instituce. Kovandova „Smrt publika“ (The Death of the Audience) z roku 2009 (Secession, Vídeň) odhaluje procesy osamostatnění se a odcizení, týkající se jak umělce, tak jeho diváka. Jeho další výstava, „Soleil politique” z roku 2014 (Museion, Bolzano, Itálie), pak zkoumá urbánní úlohu muzea prostřednictvím zpětného pohledu na jeho historii a poslání pohledem umělců pracujících v nejrůznějších médiích, architektů, filmařů, performerů, hudebníků, skladatelů a dalších kreativních osobností.

související s
Scoring Session

Gesta emancipace

Strategie umění ve veřejném prostoru zahrnují pestrou škálu uměleckých postupů. Umění může demonstrovat ekologičtější a etičtější způsoby vzájemného chování. Poskytovat příležitosti pro kolektivní účast a sebevyjádření, historickou reflexi a komunitní dialog. Přispívat k našim sociálním, prostorovým a politickým topologiím tím, že navrhuje nové sociální modely, vylepšuje fyzickou infrastrukturu a zabývá se jejím designem. Může ale také legitimizovat ekonomické či politické zájmy, které nepřinášejí prospěch širší veřejnosti.

Are//Athens//Partahhiana

Artyčok.tv in collaboration with Are is bringing a selection of lectures and presentations from the field of contemporary art scene in Greece.
0:07:00
0:12:00

Zastávka 04 | Holo-

Otázku, ktorú si posledný rok kladieme je, či môžu byť vône a pachy použité ako nástroj rozprávania príbehov? Sociológia a politika vôní sú nepreskúmanou témou, a ani vône nemôžu uniknúť striktným nálepkám a rodovým stereotypom. Primárne ale pre nás pachy reprezentujú medzidruhovosť a viac-než-ľudské vnímanie, keďže zvieratá a rastlinstvo používajú vôňu ako primárny spôsob komunikácie bez použitia jazyka.
01:19:33

Haptická umění a estetika doteku - přednáška filosofa Luca Marchetti

Opomíjení dotyku se odráží nejen v chudé slovní zásobě pro popis hmatových prožitků, ale i v omezeném chápání toho, jak může tento smysl obohacovat estetickou zkušenost.
0:03:39