Přednáška vychází z náčrtu historických předpokladů estetického oceňování ruin a pokusí se ukázat jeho místo v rámci romantické estetiky vůbec a romantické vizuality zvláště. Zaměřování se na ruiny jako předměty vykazující jedinečné smyslové kvality, například zvláštní formu, barevnost, světelné efekty ap., to jest ruiny jakožto autonomní estetické objekty, které vyhledáváme pro ně samotné, nikoliv především pro jejich symbolické významy, se výrazněji prosazuje teprve nedlouho před nástupem romantismu. Otázkou je, nakolik se dá mluvit o specificky romantickém výrazu zalíbení v rozpadu a nakolik se jedná pouze o přejímání starší “poetiky ruin”. V této souvislosti se přednáška dotýká mimo jiné dialektiky umělého a přirozeného/přírodního, otázky vztahu krásy a funkčnosti, role poměru mezi fragmentárností a celistvostí nebo důležitosti rozlišování mezi zpustlostí a zpustošeností.
Mgr. Jan Staněk, Ph.D. vystudoval Filozofickou fakultu Masarykovy Univerzity v Brně, obor Estetika-Filosofie (2002), a v roce 2006 zde obhájil disertační práci s názvem Dandysmus a Čechy: Karásek, Marten, Breisky. Do sféry jeho odborných zájmů spadá vedle estetiky chování a otázek autostylizace rovněž literární fin de siècle a francouzská a anglická estetika a literatura 19. století. Zabývá se také estetikou krajiny v 18. a 19. století, především estetikou landscape garden. Vedle Ústavu věd o umění a kultuře FF JU působí zároveň na Pedagogické fakultě Jihočeské Univerzity.
