Ve světle, v archivním objetí Národní galerie se zhmotňuje nový typ historie, takový, jehož ohlédnutí zpět zasahuje nejdále do přítomnosti.
Ve svých 23 letech a po prozkoumání různých stop a znamení nalezených v přírodě, podzemních parkovištích, v útržkovitých anotacích a naštvaném těle bodnutém včelou, organizuje Lukáš Hofmann svou Retrospektivu, protože ví, že třináctiletou ukrajinskou modelkou, která pláče z Paříže své matce po Skypu, už nikdy nebude.
V procesu mýtotvorby se sbírka dobře oblečených těl místy transformuje v amatérský sbor, jakési plíce a řadu rtů společně rozmazaných podél červené nitě, která prochází skrz hustý pach sóji a tkané membrány staveniště. Tělo se stáva objektem o přesně stejné hmotnosti, jako má tělo.
V nastalém zmatku je do publika vypuštěna včela.
Ari Nielsson
