particip č.174

umělci Tomáš Vaněk
místo galerie Vzájemnost
tagy veřejný prostor poezie
ůčinkující Tomáš Vaněk
kamera Janek Rous
zvuk Janek Rous
střih Janek Rous
interview Janek Rous
kategorie Reportáže
publikováno 20. 4. 2014
jazyk Česky / English
embed link icon

Tomáš Vaněk na výstavě „Particip č. 174“ jednoduchým způsobem definoval průchozí kvalitu výstavního prostoru. Na stěny pomocí šablon nasprejoval různé druhy šipek, které rozmístil do volných konstelací. Na jednu ze stěn poté připojil legendu, ve které jednotlivým šipkám přiřadil určitá hesla komentující okolní prostředí. V konstelacích šipek tak lze „číst“ významy a volně si skládat svůj poetický narativ. „Vane tady neustále“ je jednoduchým konstatováním zkušenosti průchodu pasáži, heslo „Oboustranná spokojenost“ pak může odkazovat k imaginárním vztahům, které se v pasáži mohou odehrávat, například v přilehlých obchodech. Vizuální podoba výstavy se vtipně propojila s okolními reklamními poutači, na kterých jsou umístěny šipky lákající do obchodů k výhodné koupi. V tomto významu se však liší od Vaňkových šipek, které ukazují všemi možnými směry a k ničemu nenabádají. Jeho poetické gesto odkazuje k samotnému místu, k dalšímu pohledu na něj. Svou uvolněností je i jemným komentářem k všudypřítomným účelným vztahům, od kterých se čeká, že povedou k jasnému (spočitatelnému) výsledku.

související s
particip č.174

0:06:21
01:52:10

Studio Basta: Odbetonování jako katalyzátor pro tvorbu

Ve čtvrtek 3. dubna uvedl Kenny Windels, spoluzakladatel vlámského Studia Basta, přednášku Odbetonování jako katalyzátor pro tvorbu organizovanou spolkem KRUH.
0:06:59
01:21:02

Cäcilia Brown

Cäcilia Brown se ve své práci zabývá strukturami a hierarchiemi veřejného prostoru v médiu sochy. Součástí jejích metod jsou destruktivní akty, jako je pálení nebo vyhazování něčeho z okna, stejně jako kopírování a archivace. Její díla mají prchavý, efemérní charakter a velmi často obsahují nalezené nebo sesbírané prvky.
0:03:34

CHTĚL BYCH VSTUPOVAT DO BÁSNĚ JAKO DO SUPERMARKETU

Myslel jsem na to tři roky. A pak jsem si s tím začal hrát a došlo mi, že bych sbírku neměl sníst celou, ale spíše ji pomalu okusovat v touze se dobrat jejího fragmentárního jádra.
0:10:45