Olja Triaška Stefanovič

umělci Stefanovič Olja Triaška
místo _Neurčené město
tagy televize Anglické titulky dokumentární strategie divadlo fotografie
ůčinkující Stefanovič Olja Triaška
kamera Maja Štefančíková
zvuk Maja Štefančíková
střih Maja Štefančíková
interview Maja Štefančíková
překlad Palo Fabuš
kategorie Profily
publikováno 3. 11. 2014
jazyk Česky / English
embed link icon

související s
Olja Triaška Stefanovič

Poetika identit

Lizaveta Hridzyushka, Šimon Kadlčák, Alex Sihelská + 4 more
V poetice identit je důležité vracet se do určitého bodu nula, který je zároveň bodem zlomu. Mé Já se láme přes určitá omezení a neustále bojuje proti sobě samému. Vždy se nachází v procesu stávání se a tento proces vždy provází určitá rozpolcenost. Jsem nikým a zároveň jsem všemi. Patřím k anywheres, k těm co jsou doma všude a zároveň nikde. Nevím, jestli proto být smutný.
0:25:52

Jakub Adamec

Jakub Adamec
Současné kurátorství se proměnilo. Od snahy budovat si odstup a chránit vyváženou reflexivní pozici se dostalo spíše k rovině empatie, spolupráce a snahy o dehierarchizování. Jistě tomu tak není vždy – ale právě Adamcova praxe je dobrým příkladem toho, jak pokus o naplňování tohoto způsobu kurátorování nese plody.
0:16:00

Wild Wild Beast 2

Marie Šprincl, D`Epog
Možná to jsou prosté chmaty režisérky, ale daleko spíše v nás její gesto vzbuzuje tušení, že za viditelným obrysem cesty je další zatáčka a další zatáčky se skrývají nad i pod obrysy zahlédnutého výjevu. Že za každým rohem se skrývá další roh, že vidíme jen obrysy věcí, jejichž cíl je nám skryt. A že to, co je původně všední, se stává vehikulem sadistické video romance, že i tužka, židle, talíř (a osoba Ježíše) s sebou nese napětí mocné jak přestřelka na trampské osadě u Sázavy, nebo v imaginárním Nashvillu.
0:16:20

Brood - Stranger’s Vial - Womb

Natália Sýkorová
Brood - Stranger’s Vial - Womb je “hra, jež zapomněla svoje vlastní pravidla” a “příběh bez konce”. Místo přehledné, lineární fantazie nabízí fantaskní prostor, který nahlížíme skrze několik vrstev materiální i mediální abstrakce. Ozvláštňuje předměty každodenní potřeby i (ne)lidské identity. Zve nás, abychom si všímali afektů lidství uprostřed klimatické krize, které lze zahlédnout jen periferním viděním, někde u hrany pozlaceného kovu. Jen pozor: strany budou převrácené.