Výstava zachycuje proměny fotografie jako uměleckého média v dynamickém prostředí dvou posledních dekád, ovlivněných prudkými politickými změnami i technologickým vývojem mířícím k masové digitalizaci a demokratizaci obrazových médií.
Klíčovou otázkou výstavy je to, co se vlastně za těch 20 let s „fotografií“ jako uměním stalo. Soustředí se tak nikoli na průzkum všech přežívajících žánrů fotografie, ale naopak na výskyt všech jejích nových mutací, často sahajících za její dosavadní hranice.
Použití fotografie v současném umění se od devadesátých let zásadně demokratizovalo: fotografie se postupně jako umělecké médium vysvobodila z izolace dané její technicistně profesní podstatou. V posledních dvou desetiletích tak můžeme pozorovat odklon od modernistické vize fotografie k postkonceptuálně formulované tvorbě. Na poli námětů a syžetů se důraz přesouvá od zrcadlení skutečnosti (vnější či vnitřní) k jejímu strukturovanějšímu popisu: fotografie přejímá jazyk poezie, sociologie, psychologie i samotných masmédií. Výstava tak zachycuje postupné proměny a variace fotografie: od postmoderní nadsázky přes konceptuální přístupy 90. let až po nejsoučasnější díla zkoumající samu podstatu fotografického média. I z hlediska ostatních uměleckých přístupů (malba, instalace, performance) naznačuje výstava proměny vnímání fotografie jako nositele sociálního a kulturního obsahu.ral content.
