Kurt Hermes

umělci Eva Rybářová
kurátor Katarína Hládeková
místo Fait Gallery
tagy technologie sociální sítě fotografie
ůčinkující Eva Rybářová
kamera Kryštof Kučera
zvuk Kryštof Kučera
střih Kryštof Kučera
interview Kryštof Kučera
překlad Kateřina Prokešová
kategorie Reportáže
publikováno 3. 11. 2016
jazyk Česky / English
embed link icon

Výstava Evy Rybářové s názvem Kurt Hermes je další ze série projektů generace nejmladších autorů, představených ve Fait Gallery PREVIEW v rámci Open call vyhlášeného na rok 2016. Autorka v něm představuje virtualitu jako přirozenou součást vlastní existence a prostřednictvím instalace digitálních fotokoláží a messengerem generovaných textových nástěnných maleb tuto zkušenost tlumočí do materiálního světa.
Jeden z oblíbených básnických obratů zní, že oči jsou zrcadlem duše. Dalo by se ale říct, že existují i selfie duše? Co vypovídají selfie o naší identitě? Podobnost tohoto druhu fotografického autoportrétu se zrcadlem naznačuje například situace, při níž vidíme během focení na displeji telefonu zrcadlově. Do normální nepřevrácené polohy se snímek vrátí až cvaknutím spouště a uložením do složky. V jádru projektu Kurt Hermes umělkyně Evy Rybářové stojí v současné době neexistující aplikace pro smartphone, která tento problém koriguje tím, že do selfie dosazuje dopředu nafocený pár očí směřujících přímo do kamery.
Fiktivně vytvořené virtuální prostředí autorka záměrně využívá jen jako základ pro kontextualizaci samotných prací, které jsou mediálně konzervativní a ve své podstatě víc poetické a osobní než mechanické a didaktické. Virtualitu jako přirozenou součást vlastní existence tlumočí do materiálního světa prostřednictvím instalace digitálních fotokoláží a messengerem generovaných textových nástěnných maleb.
Eva Rybářová v současné době studuje v Ateliéru fotografie na pražské VŠUP. V roce 2016 se zúčastnila stáže na vídeňské Die Angewandte. Ve své práci často využívá autoportrét jako médium. Důležitá je pro ni analýza vizuální reprezentace a text.

související s
Kurt Hermes

0:06:02

Pustina

Díla prezentovaná na výstavě chápou pustinu nikoli jako stav prázdnoty, ale jako dynamický proces. Neusilují o jednoznačné pojmenování, ale spíše o naslouchání tomu, co přetrvává po ztrátě smyslu – ať už ve vysychajících vztazích, drolících se strukturách nebo ve zploštělém jazyce současných médií.
0:04:47

Místo Květin

Jak žít v sousedství přibližující se frontové linie? Jednou z možných strategií může být snaha uchovat si tolik všednodennosti, kolik je jen možné.

Interfaces 01: Metrická imaginace

Jedním z určujících rysů pozdně kapitalistické společnosti, již chtě nechtě obýváme, je pronikání kvantifikace do všech oblastí jejího fungování. S rostoucím nátlakem na měřitelný výkon, zmnožováním nejrůznějších statistik, žebříčků a datových analýz a neustálým hodnocením ostatních i sebe sama se vyrovnáváme všichni. Ještě znepokojivější je však rozšíření metrické logiky do sfér, které byly vůči ní dlouho považovány za relativně imunní – především do umělecké tvorby a humanitních věd. Jak může umělecká teorie a praxe tento systém tematizovat, natož mu vzdorovat?

To please, to curse, to foretell: A fire crawling out from the windows of a tower

As we find ourselves in times that have extensive socio-political implications, the exhibition thematizes the insecurity, the suspicion and post-factuality gradually digging into our lives more and more. The many ambivalent mechanisms trough which we cope with this uncertainty and multiplicity of artistic processes (either politically-critical, or completely non-factual and sensual, scientific or even speculative) of the abandonment of what is considered “real” or “rational” take their forms in the interconnected realms of the technological, the natural, the mystical, the symbolical.
0:06:48