!!!Záznam přednášky není zde, ale v archivu České televize!!!
Jak jsme zkoušeli po pádu komunismu dohánět kulturní svět
Ludvík Hlaváček absolvoval dějiny umění na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. V 70. letech působil jako odborný asistent na Ústavu dějin umění ČSAV. Po podpisu Charty 77 se až do roku 1989 živil manuální prací.V roce 1992 byl pověřen založením Sorosova centra pro současné umění (SCCA). Americký mecenáš maďarského původu George Soros prezentoval svou podporu této instituci jako příspěvek k rozvoji demokratických principů v transformující se postkomunistické společnosti. V roce 1999 se Sorosovo centrum přeměnilo v Nadaci a centrum pro současné umění, jehož ředitelem je Ludvík Hlaváček dodnes.
Hlaváčkova prezentace je věnována fungování Sorosova centra v transformačních 90. letech. Vedle udílení grantové podpory výstavním projektům či rezidenčních pobytů, uspořádalo v té době SCCA několik rozsáhlých „výročních výstav“. První z těchto finančně nebývale dobře zajištěných akcí, nazvaná Krajina, proběhla v roce 1993 v Domě U Kamenného zvonu. Tradiční žánr krajinářství ve vztahu k současnému umění vymezovala velmi volně. Představené práce se pohybovaly od média malby po landartové instalace. V souladu s propagovanou ideou „otevřené společnosti“, byla díla na výstavy Sorosova centra vybírána odbornou komisí na základě open-callů. Hlaváček zdůraznil při své prezentaci jeho programovou nechuť spojit aktivity své potažmo aktivity SCCA s určitým generačně či programově vymezeným okruhem autorů. Další výroční výstavu představoval Orbis fictus ve Valdštejnské jízdárně v roce 1995. Velkolepá akce, věnovaná tématu nových médií, představovala strhující podívanou, o to působivější pro to, že domácí publikum bylo této odrůdě umělecké produkce dosud málo uvyklé. V otevírání témat v českém prostředí málo integrovaných pokračovalo centrum výstavou Umělecké dílo ve veřejném prostoru (1997). Její první část proběhla v roce 1997 ve Veletržním paláci. Mělo jít jen o předehru – prezentovány zde byly projekty, jež měly být posléze realizovány ve „veřejném prostoru“ hlavního města. Prostřednictvím výstavy měli být nalezeni domácí sponzoři představených uměleckých záměrů. Podle svědectví Ludvíka Hlaváčka se nenašel ani jeden. To, co z nich bylo v následujícím roce v městském exteriéru zrealizováno, bylo opět financováno z prostředků Sorosova centra.
V roce 1998 George Soros svou podporu SCCA ukončil. Činnost centra byla spojena s představou, že jeho činnost povede k nastavení obecných standardů transparentního jednání a zároveň se stane popudem k rozvoji domácího mecenátu vzešlého z prostředí nově se formujících transformačních ekonomických elit. Tyto naděje zůstaly podle Ludvíka Hlaváčka do značné míry nenaplněny.
Josef Ledvina
