CJCH 2016 - Anna Hulačová

umělci Anna Hulačová
místo _Neurčené město
tagy zvíře Anglické titulky práce
ůčinkující Anna Hulačová
kamera Jan Vidlička
zvuk Jan Vidlička
střih Jan Vidlička
interview Jan Vidlička
překlad Zuzana Rousová
playlisty Společnost Jindřicha Chalupeckého
kategorie Profily
publikováno 24. 10. 2016
jazyk Česky / English
embed link icon

Anna Hulačová vystavuje soubor soch a sousoší, které jsou zasazeny do architektonického prostředí spojujícího organické a krystalické tvary. Tento rámec připomínající buňku nás uvádí na úroveň makro- i mikrokosmu, v němž se prolínají složité sítě vztahů. Každá socha má v tomto univerzu své místo a svou roli, svou symboliku, jejíž čtení ovšem umělkyně divákovi nepředepisuje s definitivní platností. Mezi jednotlivými díly můžeme tušit vzájemnou hierarchii – rostliny a zvířata mají úlohu služebnou, nebo dokonce pouze dekorativní, vztah nadřazenosti a podřazenosti pak funguje i mezi lidskými figurami navzájem. Jako celek je soubor významově bohatý a množství odkazů je pro jednotlivce téměř nepojmutelné (antická symbolika včely spojená se smrtí, počítačové „atributy“ v rukou postav, rytířská a náboženská motivika převedená do znázornění pracovního vztahu, žlutá barva evokující modernu stejně jako exotiku atd. atd.). K této bohatosti připojme ještě historické odkazy (civilismus, Otto Gutfreund) a rozmanitost použitých materiálů a technik. Přesto má instalace Hulačové zvláštní soudržnost a vedle řady motivů, které se nenásilně dotýkají aspektů dnešního světa, nabízí divákům i čistou radost ze samotných sochařských forem.

související s
CJCH 2016 - Anna Hulačová

Zvlněná pastva

Skupina Pastvina se věnuje výzkumu pastevectví v České republice a jejím okolí a chce propojit východoevropské pastevectvo.
0:45:18

contra Animalia ipsis: Performativní přednáška o historii soudů se zvířaty

Jakým způsobem byla v evropské historii utvářena legální odpovědnost mezi lidmi a zvířaty?

Showcase 02 | Salka Tiziana: All Sounds Within

V srdci Madridu leží po bouři klidný, byť zpustošený lesopark. Pastevectvo, ovce a psi se procházejí mezi větvemi vyvrácených stromů. V ptačím zpěvu, třepotu listí a šumu okolního velkoměsta se může jednoduše ztratit soustředěný šepot stáda. Staré zdi i nové bariéry uzavírají toto území. V noci se jeho hranice na vrcholu kopce rozplývají. Pod černou oblohou se vynořují obrysy jeho obyvatel. Země rezonuje a město se třpytí.
0:25:52

Jakub Adamec

Současné kurátorství se proměnilo. Od snahy budovat si odstup a chránit vyváženou reflexivní pozici se dostalo spíše k rovině empatie, spolupráce a snahy o dehierarchizování. Jistě tomu tak není vždy – ale právě Adamcova praxe je dobrým příkladem toho, jak pokus o naplňování tohoto způsobu kurátorování nese plody.

Poetika identit

V poetice identit je důležité vracet se do určitého bodu nula, který je zároveň bodem zlomu. Mé Já se láme přes určitá omezení a neustále bojuje proti sobě samému. Vždy se nachází v procesu stávání se a tento proces vždy provází určitá rozpolcenost. Jsem nikým a zároveň jsem všemi. Patřím k anywheres, k těm co jsou doma všude a zároveň nikde. Nevím, jestli proto být smutný.
0:03:50