Vymanění se z tvůrčího hájemství umělcova ateliéru, odkud dílo putuje do více či méně bezpečného, pro jeho prezentaci stvořeného prostředí galerie, je riskantním počinem. Uměleckému dílu, které vzniká na cestě z bodu A do bodu B, v plenéru nebo v městské krajině hrozí, že bude zaměněno za výtvor přírody nebo čiré náhody. Přesto pro umělce od dob Barbizonské školy tento risk stojí za to: vyjít ven, nechat na sebe dojmy působit přímo, tvořit rovnou. Reagovat na okolí, na nepředvídatelné povětrnostní podmínky.
Skupinová výstava na téma cesty představí tvorbu současných autorů, pro jejichž práci je tento odkaz stále aktuální. Mapuje posuny cest umělců nejmladší i již mezinárodně etablované generace do rovin performance nebo konstruovaných příběhů, instalace volně navazující na formy minimalismu a land-artu. Zpracovává téma pohybu v současném umění, ale také pnutí mezi místem vzniku a místem prezentace, prostorem „uvnitř“ a prostorem „venku“.
