Bez mřížky se v dnešním světě těžko obejdeme. Kant připodobňuje jazyk, bez něhož nemůžeme poznat zhola nic, k systému mřížky, tedy ke struktuře znaků, jež nám zprostředkovává přístup ke světu – skrze ní filtrujeme vjemy z okolního světa. Mřížka definuje pracovní prostor našehomonitoru, digitální obraz sestává ze systému bodů seřazených do pravidelného rastru (opět mřížky). Renesanční malíř si pro co nejpřesnější zachycení reality vypomáhal konstrukcí s mřížkou – převáděl trojrozměrný okolní konkrétní svět do zástupnéhodvojrozměrného symbolického obrazu. Richard Loskot a Marek Štim si v projektu pro etc. galeriivypůjčili tyto významové vrstvy. Začali hledatnejpříhodnější nástroj, rozhodli se pracovat s digitálním obrazem mřížky a její světelnou projekcí do prostoru. Zjistili, že v takovém prostředí dovedouzachytit při delší expozici fotografie pohybující se objekt (postavu) v rozpadajícím se modu. Vzniklnový objem definovaný strukturou mřížky a časovými sekvencemi pohybu – časoprostorovými plány, což je moment, který je v celé instalaci nejnapínavější a který oba umělci dále rozvádějí a podrobují pečlivé analýze (snímají pohyb člověka, nechají letět papouška, rozestavují, posunují různé předměty). Fotografie zachycuje určitý okamžik v časoprostoru – tzn. ze čtyř dimenzí abstrahuje dimenze dvě, přitom na základě naší vizuální zkušenosti můžeme tušit, co se stalo, nebo jak vypadal okamžik těsně před a jak okamžik těsně po. Při dlouhé expozici dojde k odhalení tohoto skrytého času a vzniká prostor pro naši imaginaci. V instalaci Richarda Loskota a Marka Štima jde především o experiment s časem, pohybem a prostorem, jde o hledání magického momentu “mezi”, o hru s realitou a s divákovým vnímáním.
Markéta Vinglerová
