Petr Babák

umělci Petr Babák
tagy design Anglické titulky umělecké vzdělávání
ůčinkující Petr Babák
kamera Mark Ther, Giulio Zannol
zvuk Mark Ther, Giulio Zannol
střih Mark Ther
překlad Zuzana Rousová, Adéla Dörnerová
kategorie Profily
publikováno 15. 11. 2013
jazyk Česky / English
embed link icon

Petr Babák (nar. 1967) absolvoval v letech 1990-96 ateliér Knižní úpravy a tvorby písma (prof. Jan Solpera) na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Je známý svým neortodoxním přístupem k práci a chameleonovitostí, která brání ustálení nějakého na první pohled rozpoznatelného stylu. Pokud bychom měli přesto charakterizovat jisté typické rysy jeho tvorby, byl by to mj. důraz na interaktivitu ve vztahu k uživateli a také obohacování sériové výroby o prvek rukodělnosti a originality jednotlivého kusu. To dobře dokládá třeba už jeho studentský návrh písma Prkno nebo písma Řezan, Šijan a Trhan. Je autorem grafické úpravy četných knižních publikací i vizuálního stylu výstav volného umění a designu (např. Much pop and more art, Akce slovo pohyb prostor, katalogy umělců: Jan Mančuška, Tomáš Vaněk, Kateřina Šedá atd., Český filmový plakát 20. století, Deset století architektury nebo legendární výstavy Ladislav Sutnar: Praha-New York), firemní corporate identity, webových stránek (Filmová a televizní fakulta, Uměleckoprůmyslové museum Praha, Institut dokumentárního filmu ad.).
V letech 1997-2002 založil společně s Tomášem Machkem Studio Machek&Babák a od roku 2003 vede vlastní grafické studio Laboratoř, ve kterém společně s několika externisty zkoumá široké prostory grafického designu. Mezi současnými projekty nalezneme např. Tranzit, Monidee, Famu, mminterier, Hippos Design, časopis Zlatý řez, Zipp, mmcité, Projektil architekti nebo hotel Metropol. V roce 2009 dokončilo studio Laboratoř rozsáhlý komplexní vizuální styl a informační systém pro Národní technickou knihovnu v Praze (2005-2009). V současné době Laboratoř společně s Chalupa architekty pracuje na vizuálním kódu zastupitelského úřadu ČR ve Washingtonu DC.
Od roku 2005 je vedoucím nově otevřeného ateliéru Grafický design a nová média na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, kterému se důvěrně říká Ostrov pokladů. Ateliérová praxe se zde nesnaží nijak vytěsňovat ani „klasická“ grafická média a směřování ateliéru je dáno přesvědčením, že pouhé řemeslo (ač je důležitým předpokladem) nestačí. Ateliér tak má být experimentálním prostorem, kde se studenti naučí riskovat a zapomenou na středoškolské poučky o správných postupech a správných výsledcích. Mottem je boj proti průměrnosti a doslovnosti a důraz na samotný proces tvorby od prvotní idey ke konečnému návrhu. Studenti jsou množstvím velmi odlišných zadání vedeni k neustálému přehodnocování již vyzkoušených metod a řešení konkrétních úkolů vždy „od nuly“. Ateliér dal impulz ke vzniku grafických buněk a projektů jako Kolektiv, Strčprstskrzkrk, Advancedesign, Okolo, Mütanta, Magio, Deep Throat, aakkforever, Very popular office, Čtvrtek, 1a2v1, Macula, Vajco a řada dalších.

Tereza Jindrová

související s
Petr Babák

0:24:24

Gesturing Towards Decolonial Futures

Dino Siwek a Camilla Cardoso, mluví o významu umění a transformativního vzdělávání tváří v tvář současné ekologické, sociální a spirituální polykrizi.
0:25:52

Jakub Adamec

Současné kurátorství se proměnilo. Od snahy budovat si odstup a chránit vyváženou reflexivní pozici se dostalo spíše k rovině empatie, spolupráce a snahy o dehierarchizování. Jistě tomu tak není vždy – ale právě Adamcova praxe je dobrým příkladem toho, jak pokus o naplňování tohoto způsobu kurátorování nese plody.

Art Centrum: Dny slávy (1977)

Monumentální íránská zakázka pro šáha v Teheránu, jejíž náhled prezentujeme, je z roku 1977. Před svým náhlým ukončením v roce 1978 způsobeným íránským převratem stihla Československu přinést velké zisky, z čehož Art Centrum politicky čerpalo – na intervenci tehdejšího předsedy vlády Lubomíra Štrougala oceňujícího její ekonomický přínos režimu přešla v roce 1977 pod Federální ministerstvo zahraničního obchodu, což odvrátilo hrozbu jeho zániku.

Voní, jako když ti hoří vlasy

Hořící vlasy se dost možná ve škále instantních vůní ještě nenabízejí. Vnášejí do čtení Lenčina a Tanina pokojíčkového environmentu kritické znepokojení. Právě tak jako práce s kamerou v podivně šmíráckém videu, v němž je vedle prolamování privátní zóny nejhlasitější emocí bezvýchodnost. Autorky se vzdaly přímé kontroly nad kamerovými záběry a svěřily ji vysavači, který se sám pohybuje prostorem a uklízí.
01:33:45