Portugalská umělkyně a poslední držitelka ceny EDP pro mladé umělce, rozhodně nespadá do kategorie racionálních umělců, jejichž tvorba je zhmotněním či paralelou uzavřené myšlenky, předem definovaného příběhu, či dokonce výzkumu. Tvorba Any Santos vychází z předmětu a do jisté míry také řízení náhody, která umožní předmětu vstoupit do tvůrčího hledáčku autorky, tedy na jakýsi pomyslný začátek možného procesu kombinací materiálů, tvarů a dalších předmětů.
Akumulace materiálu je přirozenou součástí tvorby autorky, stejně jako soustředěná, často až meditativní práce s těmito předměty v ateliéru a dále v prostoru výstavy. Často intimní a nenápadné objekty, které jsou charakteristické pro tvorbu autorky, totiž nabývají na své celistvosti až v průběhu instalačního procesu, kde Santos dává vzniknout novým, intuitivně podmíněným a často neočekáváným vztahům mezi jednotlivými objekty. Autorka podobně jako v případě jednotlivých objektů, i v případě jejich instalace do větších celků využívá náhody, intuice a kombinatoriky. Mnohdy jde o časově náročnou skladbu, jejíž výsledek téměř vždy vychází z podstaty prostoru, ve kterém se autorka v daný moment nachází a kde svá díla vystavuje. Jde o sérii malých, často podivných kroků, které činní její tvorbu jedinečnou, ale také jí podmiňují neustálé proměně. Nejde totiž jen o úhel pohledu, ale zejména o skladbu.
Markéta Stará
