Isabela Grosseová na sebe výrazně upozornila v roce 2001 souborem Obytných obrazů. Dalo by se říct, že tento projekt už předjímá dva důležité aspekty v její práci: jednak komunikativnost, v tomto případě vstřícný postoj vůči divákovi, kterého obrazy vybízejí k využití své funkce a dále pro autorku specifická mezioborovost.
V případě Obytných obrazů, jde o objekty/obrazy, které reflektují výměnu mezi oblastmi výtvarného umění a designu, potažmo architektury. Grosseová pracuje s konceptem „obrazu“ jako s hybridní formou na pomezí tradičně chápaného závěsného obrazu, instalací a objektu, jejímž prostřednictvím se odehrává interakce s divákem – jejich zabydlením se stává jejich součástí. Obytné obrazy zůstávají ještě autonomními objekty – analogický, pozdější projekt Obytných soch (2003) přináší posun: narozdíl od Obytných obrazů se už nedrží estetiky typické pro architekturu a design, nýbrž recykluje odpad, který byl k nalezení v ulicích New Yorku. Míšení nejrůznějších běžných předmětů jako je například část větráku, podvozek kancelářské židle nebo satelitní anténa symbolicky reflektuje sociální realitu města jako tavícího kotle. Místní specificita a metoda sociální sondy v konkrétním kulturně historickém kontextu se v pracích Isabely Grosseové začíná objevovat stále důsledněji. V dalších projektech uvažovala Isabela Grosseová přímo v intencích konkrétních prostor. Příkladem je projekt Autumn Plot, ironicky koncipovaný čínský salón na italském zámku Racconigi v rámci skupinové výstavy „Gemine Muse“, který staví do kontrastu historický, ideální, obraz Číny jako kulturní velmoci a její dnešní realitu reprezentovanou masovou produkcí masových zboží.
Jiný postup práce v interiéru volí v projektu Zašlá sláva rozmanitosti (2004), prezentovaném v rámci výstavy Finalistů v Domě umění města Brna. Grosseová využila svoje znalosti fungování současné řemeslné praxe v oblasti architektury. V tomto případě šlo o jakousi kritickou odpověď na skutečnost, že současné řemeslo se vytrácí, protože většina stavebních úprav a realizací probíhá bez zásahu lidské ruky. Ke standardizaci stavebních materiálů se kriticky vztahuje také projekt Systems You Have Seen (2004) z koberečků sestavených z ordinérních, prefabrikovaných materiálů.
Od roku 2005, kdy Grosseová začíná intenzivněji spolupracovat s Jesperem Alvaerem, se od vázanosti na konkrétní prostory a metaforičnosti artikulované prostřednictvím výtvarné a materiálové řeči odklání ve prospěch sociálních sond, které vznikají prostřednictvím komunikace s různými sociálními skupinami a zdůrazňují tak princip přímé participace. V roce 2005 spolupracovala na Alvaerově projektu Non hereditary memory II, projekt komentované cesty do vietnamské tržnice SAPA v pražské Libuši.
Zájem Isabely Grossové o architekturu a urbanismus jako morální a politická témata, vztah společnosti a prostředí, a jeho následný vliv na existenci obyvatel – to jsou výrazné motivy projektu Vlastní pohled, který realizovala společně s Jesperem Alvaerem v Telči. Jeho cílem bylo prostřednictvím jakési aktivní ankety podpořit šíření informací o připravované rekonstrukci v okolí školního statku mezi obyvateli města. Mezi účastníky, obyvateli města, kolovaly fotoaparáty, s nimiž měli pořídit snímky pohledů ze svých domů. Výsledné fotografie pak byly vystaveny.
Angažovanou a investigativní sondou v Tunisu, Alžíru, Libyi, Maroku a Egyptě, je společný dlouhodobější projekt Grosseové a Alvaera Transkultura (2006). Výsledná instalace byla rozvinuta ve dvou paralelních plánech, představila jednak sbírku objektů, které byly jakousi personifikací různých profesí obyvatel navštívených arabských zemí a v druhém plánu pak využila dokumentární a fotografické a jiné muzeální exponáty z českých sbírek, které takto byly konfrontovány s realitou. Důležitou součástí akce byla přítomnost pěti pozvaných hostů v průběhu jejího trvání, se kterými se v průběhu cesty Alvaer s Grosseovou seznámili a které prostřednictvím Moravské galerie je pozvali do České republiky, kam z politických a ekonomických důvodů jinak nemají možnost cestovat (www.moravska-galerie.cz, www.figureandground.com).
Problematičnost politické a ekonomické reality vztahů Západu vůči postkoloniálnímu rozvojovému světu je také tématem projektu Liberté, Igelité, Fraternité (2006), jehož smyslem bylo prostřednictvím vlajek ušitých ze všudypřítomného levného igelitu vyráběného v Číně konfrontovat současný postoj bohatého západního světa k jeho sousedům. Autorčino kritické zaujetí vůči nerovnoměrnosti světového uspořádání, jasně deklarované parafrázovaným refrénem Marseillaisy, klade otázku po reverzibilních vztazích nacionalismu, respektive xenofobním postojům a globalizace.
Mariana Serranová (viaartlist.cz)
