Zbytečný úklid

Název výstavy je metaforou pro psychologické procesy, k jejichž popisu se často používá terminologie spojená s fyzickým úklidem: vyčistit si hlavu, uspořádat si myšlenky. Výběr děl je intuitivně řazeným sledem imaginativních obrazů, které diváky zvou do vlastních více či méně konkrétních příběhů přecházejících od spořádanosti k osvobozující abnormalitě. Původní čistota či racionální východiska se posouvají směrem k nelogickému chování, obskurnosti, nebo dokonce deviaci či šílenství.
Záměrem výstavy je zkoumat oblast přechodu mezi těmito protiklady, mírný posun od jednoho k druhému: od pořádku k chaosu, od poklidnosti k nekontrolovatelné vášni. V díle spisovatele Hermanna Hesseho jsou tyto principy často promítnuty do vzájemně kontrastních postav, jako je racionální Narcis a emocionální Goldmund, dva středověcí mniši, kteří každý svým způsobem hledají podstatu života. Zatímco první zůstává v teoretické říši vlastní mysli v bezpečném hájemství kláštera, druhý se podvolí svým touhám a rozhodne se žít na pomezí života a smrti, krásy a hrůzy. Jak Hesse dál zkoumá ve svém kanonickém Stepním vlku, tyto charakteristiky se nejčastěji potkávají v jediné bytosti, spolu s množstvím dalších „duší“, které utvářejí komplexnost lidské osobnosti. V jádru jsme racionálními bytostmi i divokými zvířaty. Toužíme uspořádat si vlastní nitro nebo vnější prostředí, ve kterém se pohybujeme, ale zároveň se nemůžeme nebo nechceme ubránit vytváření zmatku, iracionálním rozhodnutím.