Kognitivní mapy jakýchsi mentálních, nehmotných map, průvodců nebo modelů jsou metoda, kterou používáme k vytvoření a uložení prostorové znalosti v naší paměti, která umožňuje našemu „vnitřnímu oku“ vizualizovat, zakódovat a uložit tuto informaci a později, když to potřebujeme, ji vyvolat, dekódovat a použít ji.
V r. 2004 napsal český historik umění David Kulhánek ve své předmluvě k článku Praxe, teorie a expozice Zbyňka Baladrána v časopisu Umělec toto: „Naozaj, v umení, ale aj v spoločnosti a v jednej osobe sa dajú nájsť rozličné mapy. Niektoré línie niečo predstavujú a iné sú zasa abstraktné. Niektoré línie sú so segmentmi a iné sú bez nich. (…) Nazdávame sa, že línie sú konštitutívnymi prvkami vecí a udalostí. Preto má každá vec svoju geografiu, svoju kartografiu, svoj diagram.“
Zbyněk Baladrán byl často popisován jako archeolog vědomostí a paměti a je stále fascinován diagramy a mapami, které používá ve svých dílech jako znázorňující prostředky k vizualizování konceptů, myšlenek a relací strukturovaným a jasným způsobem.
Ve video-instalaci Asambláže proti esencím (HD video projekce a deset papírových archů) se na projekční ploše, rozdělené do deseti polí, promítají jednotlivé obrazy na bílé archy papíru – stává se tak dynamickou mapou a projekčním modelem zároveň. Jednotlivé osy mapy se protínají v časových smyčkách a ve stále nových konstelacích, aby vytvořily dynamický obraz, ve vlastním smyslu kosmologický model. Některé jeho obrazy nemají žádnou souvislost a jsou na sobě jakoby nezávislé, některé mají svou vlastní časovou posloupnost a některé se spojují do větších celků, tvořících prostorové a časové osy. Výsledkem je asambláž zobrazení a map různých měřítek, které jako celek v každém okamžiku mění svoji povahu a výpověď. Identita asambláže v různých úrovních a měřítkách je založena na singularitách svých procesů.
V tvorbě Hranice autonomie (osm sluchátek a HD video projekce) sto dvacet osm bodů tvoří vnitřek kontury těla a postupně se pomocí tužky a pravítka spojují s centrálním bodem, který na straně před projekčním plátnem ústí do osmi sluchátek. Výchozím bodem pro audiovizuální instalaci je úvaha o možnosti najít reprezentativní model popisující subjektivní vnímání jednotlivců a společností jako celku. Diagram je úplný v momentě, kdy se divák pomocí sluchátek spojí s promítanou kresbou. Gesto spojování jednotlivých bodů v kontuře těla s centrálním pomezním bodem, s hranicí mezi viděným a slyšeným, se naplňuje v divákově mysli. Text čtený do sluchátek je vybrán z klasické knihy Karla W. Deutsche Nervy vlády o politickém rozhodování a technologii moci, jakési příručce dokonalého vládnutí.