Přestože se Aleš Čermák (*1984) pohybuje na umělecké scéně a veřejně vystavuje již bezmála šest let, teprve letos úspěšně ukončil studium v ateliéru Monumentální tvorby Jiřího Příhody na pražské Akademii výtvarných umění. S jeho uměleckou prací přímo souvisí také to, že založil nakladatelství Ausdruck Books, neboť literatura, čtení a text jsou pro něj zásadními vyjadřovacími prostředky, které umísťuje do galerijního prostředí. Nakladatelství pak toto prostředí a komunitu překračuje.
Některé výstavy jsou více konstrukcí, jiné vycházejí z navracející se představy. Obraz ve Fotograf Gallery má však i své jasné, avšak neprosazované čtení. Hlavní postavy jsou dvě ženy, tím se povaha výstavy opět přiklání k “divadelní” formě, která je pro Aleše Čermáka průvodní. Významná americká filmová režisérka a teoretička, choreografka, tanečnice a básnířka Maya Deren v jednom dokumentu říká, že čas ženy se liší od času muže. Mužský svět je světem nyní, ženský je svět konstantní metamorfózy; není o tom, co je teď, ale o tom, co přijde vzápětí. Předpokládaná gendrová látka, sepjetí průkopnického díla dvou protagonistek, které od sebe dělí tři století, ve skutečnosti vkládá do výstavy konstrukci (nebo souvislosti vycházející vstříc záměru) – filmy Mayy Deren jsou pionýrské z vícero důvodů, ale tím nejzávažnějším je způsob zachycení ženského těla, ženy ve filmu. Nemá roli trpného objektu, na který se divák dívá, naopak je v neustálém pohybu, který předurčuje a diktuje plynutí filmu a jeho rytmus. Samotné médium filmu je závislé na tomto imanentním pohybu. Pak tedy nejen antikizující forma výstavy a název barokní skladby Barbary Strozzi Zamilovaný Herakleitos se spojují se stoickou fysikou. Obsesivní průkopnická práce obou žen, jejich energie byla v rámci barokní společnosti a mužské společnosti holywoodských režisérů 40. let spalující. Na různých místech se zmiňuje jejich temperament, exprese, názor, emocionalita a šíře produkce.