Výstava Bílá, žlutá, modrá, černá, jedna náhoda, a jeden objekt prezentuje osm pozic v mezinárodním internetovém umění,
které zahrnují monochromacitu jako formální princip bez lpění na ideologických cílech dřívější umělecké avantgardy.
Práce na displeji implicitně adresované dekonstrukci digitálního obrazu přes text (kód) kladou otázku, zda vzhledem k současnému vizuálnímu přetížení existují způsoby jak uniknout takzvané krizi reprezentace. Je proto možné brát tyto abstraktní díla jako umění o abstraktním umění.