VIDEOART

Filip Černý pracuje ve své malbě s různými motivy, na kterých demonstruje odstup od vlastního mediálního obrazu a jeho zákonitostí, nebo naopak ponoření se do něj. Od banálních kompozičních skladeb jednoduchých zátiší, kde je projekční plochou kulatý talíř na běžném profánním ubruse, přes rozlišitelné „podobizny“ různě zářících monitorů až k přímým vstupům do umělého světa vlastní projekce, kde je rozostřením iluzivních kontur nebo popřením konvenčního vnímání prostoru z hlediska perspektivního čtení nabourávána lidská orientace.
Lidský zrak, který nemůže zaostřit na nějaký detail, náhle jakoby oslepne. Ztrácí jistotu viděného, tedy vnímaného, a ocitá se v defenzivní pozici vůči prezentovanému obrazu. Zároveň je podprahově atakován neurčitými významy, které působí na jeho obrazotvornost. Vědomí v úsilí po orientaci může začít plodit „vizuální chyby“, tedy vlastní „obranné projekce“ jako zástupné body k dekódování obrazu.
Proto se náhle ve zpětném zrcátku automobilu objeví místo zrcadlového odrazu znaky grafické povahy připomínající písmo. Proto jde náhle zrnění chybového signálu nelogicky přes úhlopříčku monitoru a proto kruhové tondo osciluje mezi představou ženského ňadra a naddimenzovaným vypínačem nějakého spotřebiče.
Obraz je autorovi platformou pro tvorbu, přenos a uskladnění fenoménů. VIDEO – ART.