V dětství jsem si dlouho pletl pravou a levou stranu. Pak jsem si na levou ruku shodil závaží, které měl táta uložené na polici knihovny. Od té doby si strany pamatuji, ale když mám v nějaké stresové situaci rozhodnout, jestli vpravo nebo vlevo, zdvihnu správnou ruku a ohlásím nesprávnou stranu.
Petr Valer zdůraznil středovou osu galerie – stěnu mezi dvěma místnostmi. Od ní odvinul dvě křídla výstavy. Kdo ví, kudy se do Jelení vchází, tak také ví, že do jedné místnosti. Kolem středové stěny pak pokračuje do druhé. Valerova expozice je založena na dvou zrcadlících se vesmírech a na vytýčení meze, přes niž jsou spojeny a kterou jsou odděleny. Jde mu o hru s pozorováním a čtením významů, ve které osa hraje zásadní roli. Opakující se zjištění, že bychom se měli zamyslet, v které části výstavy se nalézáme. Artefakty jsou výstavními exponáty, neúplným déjà vu, vizuálními návody a indexy prostoru. Nemá být jasné, která je vpravo a která vlevo, v tomhle rozhodují pozorovatelé a závaží, která jim někam spadla.
/ Jiří Ptáček /