Dron integruje funkce prostředku určeného k ničení a vyhlazování urbánních společenství a vraždění ze vzduchu, s funkcemi průzkumného a rafinovaného nástroje, který dovedl oživit zájem o kontaminované a vyloučené zóny. Navíc ukazuje svůj potenciál jako prostředek pro budování obydlí, a prokázal své schopnosti při průzkumu pozemků a nemovitostí, neboť se užívá ke shromažďování dat a obrazů, které jsou vhodné pro účely trhu. Seminář se bude zabývat tímto různorodým charakterem dronu, bude objasňovat a klást otázky o naší schopnosti posoudit jeho dopady na městská centra a tázat se, jakým způsobem tato technologie mění přístup k architektuře. Jakým způsobem přeměňuje dron, prostřednictvím svých destruktivních, konstruktivních a monitorovacích schopností, městský prostor?
Hosté debaty:
Louis Armand je spisovatel, vizuální umělec a teoretik. V současnosti vede Centre for Critical & Cultural Theory na Univerzitě Karlově. Je autorem knih Videology (2015), The Organ-Grinder’s Monkey (2013), Event States: Discourse, Time, Mediality (2007), Literate Technologies: Language, Cognition, Technicity (2006), Incendiary Devices: Discourses of the Other (2006), Solicitations: Essays on Criticism and Culture (2005) a Technē: James Joyce, Hypertext and Technology (2003), a několika editovaných sborníků. Armand je členem redakční rady Rhizomes: Studies in Cultural Knowledge a zakládající editor online časopisu HJS (Hypermedia Joyce Studies) a časopisu VLAK.
Vít Bohal vystudoval kritickou a kulturní teorii na Univerzitě Karlově. Je členem pražské skupiny Diffractions Collective, která se zaměřuje na témata jako akceleracionismus, posthumanismus, geofilosofie a kritická teorie. Jeho texty se objevily v časopisech jako VLAK, VICE, A2, Word Addict nebo Tvar, spolu s Dustinem Breitlingem a Václavem Janoščíkem editoval knihu Reinventing Horizons (Praha 2016), ve spolupráci s Dustinem Breitlingem pak publikaci Allegorithms (Praha 2017).
Dustin Breitling získal magisterský titul v oboru geopolitika na Univerzitě Karlově v Praze. Je členem Diffractions Collective. Kurátoroval Thanatropic Regressions (2014), instalaci zaměřenou na význam akceleracionismu přiblížený skrze teoretické spektrum geofilosofie, organizoval rovněž projekt Frontiers of Solitude (2016). Je koeditorem knih Reinventing Horizons (Praha 2016, s Vítem Bohalem a Václavem Janoščíkem) a Allegorithms (Praha 2017, s Vítem Bohalem).
Casey Carr je bezpečnostní teoretik a člen Diffractions Collective. Carr vystudoval obor International Conflict and Security na University of Kent v Bruselu. Studoval také na University of New York v Praze, kde se zabýval především sociálními a psychologickými aspekty katastrofy, konfliktu a krize. Jeho výzkum zahrnuje individuální i kolektivní procesy radikalizace, v rámci něhož se jeho současná práce zaměřuje na islámský politický aktivismus a radikalizaci v Belgii. Píše o hybridních válkách, terorismu, komplexnosti aplikované na válčení a o science fiction.
Diffraction Collective vznikl jako platforma pro kritickou diskusi o umění a algoritmech v roce 2013. Vyvinul se do kolektivní spolupráce na rozhraní akceleracionistické filosofie, technologie, politiky, semiotické ekonomie a konfliktu.
Součástí diskuse bude čtyřkanálové video Tomáše Mládka.
Debata byla součástí programu výstavy Forensic Architecture: The Architecture of Conflict.
