Neubráním se hned na začátku návratu k rané práci Jana Haubelta, ke které se jeho pozdější tvorba včetně této výstavy vztahuje: Tobyho vidění – zjednodušeně interpretováno: trofej vs. zvíře, reprezentace vs. realita. Možná více intuitivně než intelektuálně byl tehdy Jan Haubelt zaujat touto diagnózu, která zviditelňuje problematiku vidění a vědění, problematiku reprezentace. Nabízí se tedy přímá otázka – proč je problém reprezentace tolik podstatný pro současné myšlení, že mu autor věnuje veškerou svou pozornost. Pomineme-li zásadní fakt, že reprezentace je podstatou umění, uměleckého přepisu, překladu či konstrukce, je reprezentace klíčovou „strategií“ dnešního řízení společnosti, respektive strategií volného trhu, která politice ve smyslu správy veřejných záležitostí vtiskla tuto zástupnou funkci. Ta se pak více než na skutečném řízení společnosti a státu podílí na řetězovém sledu reprezentací. Proto pro nás může být znovu důležité sledovat základy a schémata způsobů vidění, představování a zastupování, abychom je pochopili v určitém vývoji a vzájemném vztahu a byli schopni interpretovat jejich alegorickou rovinu.
Edith Jeřábková (kurátorka)