SCREEN

umělci Michal Pěchouček, Evžen Šimera, Simona Smrčková
kurátor Jiří Švestka, Michal Pěchouček
místo Jiri Svestka Gallery
ůčinkující Michal Pěchouček
kamera Jan Vidlička
zvuk Ivan Svoboda, Jan Vidlička
střih Jan Vidlička
interview Ivan Svoboda, Jan Vidlička
publikováno 18. 3. 2008
jazyk Česky / English
embed link icon

    

Screen lze přeložit jako stěna, zástěna, přepážka, stínítko, promítací plátno, televizní obrazovka, filtr nebo jako zastínit, zaclonit, chránit, tajit. Toto slovo se všemi jeho významy jsem zvolil jako název své výstavy, protože se zde také objevuje několik příbuzných motivů – několik fazet jediného tématu, které se volně taktéž týká stěny, zástěny, světla, stínu, projekce nebo ochrany a tajemství.

V první části výstavy jsou obrazy instalované přes zeď po dvojicích, reprezentujících dva odlišné druhy slasti z pozorování. Z jedné strany obrazy jakoby terorizují svojí mrazivou abstrakcí a z té druhé, předmětné, vyjevují žánrovou situaci – převlékání za plážovou zástěnou, svlékání u lékaře (nebo něco v tom smyslu ). Osoba přistižená v trochu trapné situaci tu figuruje jako ideální model. Motivem obrazu je vědomé pózování a sebevyjádření pomocí řeči těla. Obrazy zároveň inscenují intimní událost beze svědků. Postavy toužebně hledí směrem dovnitř do hloubky obrazu – ostrého protisvětla – a mají tak funkci jakýchsi strážců bran nebo blíže neurčeného světa za obrazem.

Druhou část výstavy tvoří černozelené abstraktní obrazy, jež jsou zároveň i předmětným zobrazením (zátišími). Spojuje je motiv jednoduchých geometrických konkrétů – perspektivně zobrazených a v prostoru levitujících ploch. Jednotlivé tvary konkrétů jsou převzaté ze starých nabídkových katalogů z 30. let, které pomocí fotografických reprodukcí propagovaly zahradní, sezónní a skládací nábytek. Z nábytku zůstalo pouze jednoduché schéma geometrické konstrukce. Geometrii je tu přiznána její stylizační a pomocná funkce – soubor odkazuje především k redukčním principům začínajícího abstraktního umění. Barevnost obrazu je odvozena od pozdějších prvních digitálních displejů.

V třetí části výstavy jsou obrazy s motivem nahých ležících postav, které zřejmě spí a jejich vztah k pozorovateli je lhostejný – nevědomý. Středem obrazu je vždy vertikálně vzorovaný ručník (utěrka), který slouží jako bederní rouška zakrývající pohlaví. Postavy z tohoto horizontálního cyklu jakoby levitují „před“ nebo „za“ látkovou zástěnou s plážovým vzorem.