REZIDENCE 09

umělci De Azambuja Marlon, Kaszás Tamás Tibor, Manuela Viera-Gallo
místo FUTURA
kamera Ivan Svoboda
zvuk Ivan Svoboda
střih Ivan Svoboda
interview Ivan Svoboda
publikováno 7. 10. 2009
jazyk Česky / English
embed link icon

Skupinová výstava mezinárodních umělců, účastníků rezidence Praha 09 v galerii Futura. 

Instalace Cannibal Manuely Viery-Gallo, která tematicky navazuje na sérii zabývající se domácím násilím, se skládá z prvků performance a videa. Video je jakousi koláží, sestavenou ze dvou jak tematicky, tak technicky odlišných obrazců. První je černobílý film točený na 16mm celuloid, zobrazující bizarní osobu, která v rušném centru Prahy rozbíjí porcelánové nádobí. Druhý záběr je výzvou pro kanibalizaci diváka skrze ztotožnění se s postavou kanibala, zažívajícího pocit neomezené svobody, která vůči osobám v jeho okolí nezná hranic. Porcelánové nádobí je pro umělkyni symbolem slušného chování v moderní společnosti. Tím, že diváka navádí k aktu rozbíjení jednotlivých kusů porcelánu, se snaží probudit nekontrolovatelné zvířecí instinkty, které se ukrývají v podvědomí každého z nás. Dílo Cannibal vybízí návštěvníka jak ke shlédnutí videa, tak k vlastnímu prožitku vycházejícímu z jeho osobní svobody uvolnit naakumulovaný hněv, nabourat současné kulturní normy i kolektivní charakter dobrých mravů.

Symbol Rehab Tamáse Kaszáse je formální studií symbolů, které se objevovaly v dobách komunismu v zemích východního bloku. Ve svém díle Kaszás očišťuje symboly od jejich negativní konotace z dob socialismu a využívá jejich mnohdy progresivní design k vytvoření nových významů. Za použití počítačové techniky byly symboly očištěny od textů a jiných spojení se socialistickou propagandou. Z modifikovaných symbolů pak byla vytvořena koláž postavená nejen na čistě estetických a formálních prvcích, ale také na hodnotách nezávislých na režimu. I přesto, že tato hra s estetikou může být vnímána jako strohý formalismus, i z formalismu mohou vzniknout politicko-utopické vzorce, které i přes nemožnost své realizace mohou fungovat jako inspirace při snaze změnit současné politické a sociální mechanismy.

Oproti výše zmíněným umělcům se Marlon de Azambuja nechal ve svém díle doslova strhnout pražským prostředím. Jako základní inspirace sloužila Azambujovi zejména architektura, historie a kubistický design hlavního města. Jeho pohled na tyto aspekty Prahy však nabízí divákovi nové čtení, které není slučitelné s pohledem klasického turisty a skládá se spíše z upřímných dojmů umělce, který přichází z kultury velice odlišné od té české. Dílo skládající se z projekce série fotografií a intervence v prostorách galerie je tak jakousi snahou o mezikulturní výměnu.