Projekt Resetting si všímá umělců věnujících se kontinuálně předmětné malbě, od které se každý z nich svým způsobem odklání, osvobozuje, oprošťuje, aby se k ní opět jinými cestami navracel. Úkolem projektu je ukázat tento neustále platný vztahový moment v tvorbě mladé umělecké generace. Kurátorský výběr je spíše intuitivní a zohledňuje především otevřený vztah k věčnému procesu návratu a opakování, které je stále nové, neboť je uskutečňováno v nových časoprostorových kontextech a s různou mírou autorského odstupu, odlehčení a naopak ponoru a vážnosti. Nastává čas zklidnění – resettingu, což se překládá jako nulování, ale také jako seřízení, vymazání nebo znovunastavení. Resetting value potom znamená „hodnotu návratu“ (k prostoru, k figuře, k obsahu, k mnohosti atd.).
Rozhodujícím pro projekt Resetting / Jiné cesty k věcnosti je práce s dobovými atributy, která určuje polaritu mezi pocitem mizení předmětnosti a jejím opětovným návratem (zvěcňováním) v jiné selektivní a posunuté podobě. Důraz je kladen na návrat lidského rozměru do vizuálního umění, které mu mimo jiné propůjčují prvky nedokonalosti jako chyba, gesto, emoce, ale i měřítko. Jedinec má sice obrazně řečeno „přesycené vědomí“ a „rozostřený zrak“, neboť je zasažen „informační kontaminací“ ze stran různých médií, zároveň ale fyzicky existuje, což vyžaduje denní kontakt s předměty, s obrazy předmětů, s měnícími se prostory, s časem a jeho průběhem apod. Stejně tak se denně pohybuje, což znamená orientaci v prostoru a vnímání prostorových vztahů v jejich statice i dynamice. Zároveň cítí, např. bolest, protože jeho existence je fyzicky podmíněna. S tím souvisí ambivalentní vnímání prostoru jako zranitelné arény, místa, kde může číhat jisté ohrožení. Nastává čas, kdy je vhodné zaostřit na jednotlivé lidské elementy jako první klíčky paměťových bloků dnešní doby. Těmi je splétání vizuálního jazyka v procesu permanentní oscilace mezi touhou po dokonalosti a obranou před uzavírajícím se formalismem a únavou ze ztráty cíle. Je to jakési těkání mezi útěkem od reality (potažmo budoucnosti) a nacházením reality nové (plné reliktů z minulosti). Nelze-li dnes při rychlosti změn určit skutečný směr umění a určit přesnou míru tržní manipulace s vizuální kulturou, lze identifikovat pohyb samotného umělcova myšlení a lze předkládat dílčí resumé určitého časového období v kurátorsky připraveném výběru kolektivní prezentace.
Koncept výstavy má dvě základní roviny. První tvoří čtyři „předběžci“, umělci předcházejících generací, kteří – každý svým způsobem – vyznačují určité výrazové linie současné české malby vztahující se k předmětnosti. KW navazuje na tradici moderny při výstavbě obrazu a figury, Jiří Petrbok inventarizuje novým způsobem obsahy současné figurace, Petr Pastrňák se ve své malbě prostřednictvím předmětného světa odklání směrem do meditativně podložené abstrakce a Petr Písařík vytváří obrazy z recyklované, přetavené předmětnosti, která mnohde na svá východiska pouze nepatrně odkazuje.
Jádro výstavy tvoří až na několik výjimek umělci narození v 70. letech 20. století. Jejich vztah k předmětnosti je budován na základě dvojí zkušenosti. Úlohu tu hrají atributy konzumně nastavené současnosti, komplementární tu ale zůstává prostředí normalizace totalitního ČSSR 70. let, které má tato početná generace uložené v podvědomí. V době, kdy se jedinec učí psát a číst, zároveň nejvíce poznává. Také proto se na výstavě objevují prvky resentimentu či nostalgie, které ovšem postrádají politický charakter. Jedná se mnohem spíše o individuální kontexty zúčastněných autorů, kde každý jiným způsobem upřesňuje vlastní časoprostorové souřadnice při zachování odstředivých a dostředivých pohybů mezi „útěkem z“ a „návratem do“ vlastního subjektu.
Prezentace řezu současnou malbou má přinést mimo jiné také pohled na opakování určitých motivů, které jsou nosné, a tedy klíčové pro náš region, a nepřímo tak poodhalit identitu našeho prostředí. Volba malířského média je přirozená, neboť má dlouholetou místní tradici, a také proto lze jejím prostřednictvím zaznamenat radikální změny, které ve společnosti a v mínění její mladé generace nastávají.
